Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
5.července 2020
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Svoboda ve světě. Zahraniční politika demokratických zemí - Michael Novak

Publikován 30.ledna 2005, text čítá cca 6689 slov. 10799 přečtení  |  Přidejte komentář

Situace se má tak, že velkou část islámského světa uvádějí v bolestivé pokušení pocity hluboké zášti z relativní zaostalosti islámských společností, které byly před tisíci lety nejvýznamnějšími světovými středisky civilizace a práva. Tento pocit méněcennosti, střetávající se s dávnějšími pocity nadřazenosti, vyvolává v srdcích mnoha muslimů, zvláště mladých, velký zmatek. Mezi muslimskými národy rozšířená touha po stejné prosperitě a svobodách, jichž požívají jiné národy světa, navíc soupeří proti vražedné zášti násilníků. Nedávno jsme byli svědky těchto vzpour - proti Talibánu v Afghánistánu, Saddámu Husajnovi v Iráku, a v masových projevech nespokojenosti v Íránu a Súdánu. Mezi dnešními muslimy se střetává touha mnohých po svobodě s touhou několika po krveprolití.

S tímto na mysli se nyní obraťme ke čtyřem palčivým a složitým otázkám.

Asymetrické vedení války

1) Není pochyb, že Usáma bin Ládin (nikoli osamocen) postavil současné státy před obrovský problém - jak chránit mír skutečného řádu před zcela novým druhem ohrožení.

2) Novost této hrozby spočívá ve dvou věcech. Zaprvé v objevení se nového nestátního aktéra v mezinárodních vztazích. Zadruhé v potenciálu a nebezpečnosti několika nových technologií ničení, užívajících například "špinavé" jaderné materiály smíšené s výbušninami nebo chemické a biologické zbraně. Všechny tyto materiály mohou být připraveny v malém množství, které unese jediný člověk. Každý je schopen zabít mnoho tisíc civilních obyvatel a způsobit obrovské škody.

3) Usáma bin Ládin rozpoznal zranitelná místa dnešních svobodných a otevřených společností. Jejich technologické sítě jsou velmi rozvité, vysoce integrované, a snadno narušitelné přesně provedenými akty násilí. Vysoké stavby, jako newyorské mrakodrapy, jsou zjevně zranitelné. Totéž platí pro velké visuté mosty, jaderné elektrárny, vodní nádrže, komunikační centra a dokonce internet, který je možno zavirovat.

4) Bin Ládin ukázal, jak je pro malou, disciplinovanou a dobře vycvičenou skupinu bojovníků, odhodlaných zemřít, poměrně snadné způsobit strašlivé škody a terorizovat celé národy (jako nedávno ve Španělsku).

5) Podstatu asymetrického válčení tvoří tyto tři prvky: (1) nestátní aktéři, (2) tajně či přinejmenším neoficiálně podporovaní zlotřilými státy (například Íránem) či státy slabými (které mají pod kontrolou jen malou část vlastního území) a (3) odborné školení teroristů v ilegálních dovednostech a používání zbraní hromadného ničení, které mohou být na cíl umístěny jednotlivci, kteří se rozhodli (či alespoň jsou odhodláni) při tomto pokusu zemřít. Ti, kdo praktikují asymetrické válčení, využívají navíc komunikují přes internet a využívají poměrně otevřené systémy cestování v západních zemích.

6) Protože teroristická skupina není státem, ale neoficiální sítí s matnými obrysy, je zastrašování uplatňované během studené války neúčinnou protistrategií.

7) Protože obrana proti zločinu je ze své podstaty pasivní a ponechává první (a potenciálně strašlivý) úder nepříteli, jsou její slabiny zřetelné. Spojené státy považovaly například první bombový útok na Světové obchodní centrum v roce 1993 za kriminální záležitost, a tento přístup možná přispěl k druhému, tentokrát osudovému útoku 11. září 2001 (každopádně mu nezabránil).

8) A konečně - hrozba asymetrického válčení si vynucuje nové obranné strategie a neotřelé promýšlení přinejmenším jednoho tradičního principu mezinárodního práva, spravedlivé války, a zvláště jednoho požadavku, který se jí týká. Tímto tradičním požadavkem je úzus, že útočná akce, proti níž se bránit je morálně legitimní, musí být "bezprostřední". Co však znamená "bezprostřední", když útočná síla není použita prostřednictvím masové mobilizace celých armád podél státní hranice, ale představuje ji jediný utajený útočník nesoucí zbraň hromadného ničení (například špinavou jadernou bombu, chemické či biologické zbraně, nebo dokonce účinnou výbušninu umístěnou do snadno zasažitelného a vysoce zalidněného prostoru)? Kdy se stal útok 11. září "bezprostředním"? Dokonalé výzvědné zpravodajství mohlo zachytit účastníky spiknutí na cestě k uskutečnění jejich vražedného plánu (pokud by jejich dopředu naplánovaná metoda byla včas zjištěna). Když toto selhalo, důkaz "bezprostřední hrozby" se definitivně objevil až když do Světového obchodního centra narazilo druhé letadlo, a vědělo se, že současně byl unesen ještě další stroj. Jinými slovy, příliš pozdě.

9) Z tohoto důvodu je za současných okolností třeba bezprostřednost útočné akce v podmínkách asymetrického válčení přehodnotit tak, aby odpovídala podmínkám současné reality. Mezinárodní právo i spravedlivá válka, založené na tradičních precedentech, musí být poněkud pozměněny, aby vzaly v potaz nové technologické skutečnosti. Současný význam pojmu "bezprostřednosti" musí být znovu promyšlen.

Předsunutá obrana

10) V tomto kontextu byla vypracována nová obranná strategie, kterou lze nejlépe nazvat "předsunutá obrana", přestože někteří ji poněkud nešťastně raději nazývají "preventivní vedení války". Smyslem této nové obrany je, za jistých podmínek, vyhledat ty, kdo iniciují asymetrické válčení - teroristy - v jejich zemích, kde si zřídili podpůrné systémy, nejen výcvikové tábory, ale též roztroušená řídící, komunikační, plánovací a zpravodajská centra. Předsunutá obrana je aktivní obrana, která nečeká, až teroristé podniknou útočnou operaci, nýbrž se je snaží zahnat do defenzívy v jejich vlastních doupatech.

11) Podmínky pro tuto předsunutou obranu jsou následující: (1) Výzvědná činnost, pátrající po umístění výše zmíněných řídících center teroristických sítí; (2) právní zplnomocnění k obrannému útoku, poskytnuté legitimní státní mocí (sebeobrana je základní odpovědnost vlády národního státu) a (3) pokud je to z časového hlediska možné, spolupráce koalice ochotných zemí, jež jsou s to poskytnout legitimní argumenty k oprávněnosti celého záměru.

12) Není třeba dodávat, že akce předsunuté obrany musí splňovat ostatní podmínky obsažené v teorii spravedlivé války, zvláště podmínky in bello, například že nebude záměrně ublíženo bezbranným civilistům, souběžně vzniklé škody budou minimalizovány a použití zbraní bude odpovídat okolnostem.

13) Za zcela ideálních podmínek by byl vyžadován též souhlas mezinárodního společenství, aby nedošlo k ustavení nového práva na preventivní válku, na jehož základě by zlotřilé státy pod falešnými záminkami vedly válku proti slabším zemím, po jejichž statcích by bažily. Organizace spojených národů dnes nicméně není v takovém objektivním postavení, které by dovolovalo tento souhlas poskytnout, protože malá skupina států v OSN, bránící své vlastní zájmy, může téměř vždy rozhodnutí zablokovat a tím znemožnit přijetí potřebného konsensu.

14) Situace by mohla být odlišná, kdyby existovala zvláštní mezinárodní organizace podobně smýšlejících zemí, věrných účelu demokracie a lidských práv, jejichž vnitřní neshody by nebránily konsensu v otázkách zásadního významu, jako například sebeobrany členského státu před protidemokratickým útokům.

Zlotřilé státy

15) Nejnebezpečnějšími nepřáteli svobodných společností jsou jisté zlotřilé státy, odhodlané zvýšit svou moc narušováním mezinárodního řádu (například Všeobecné deklarace lidských práv) na úkor obyvatelstva svého vlastního i dalších zemí. Afghánistán pod vládou Tálibanu či Irák pod Saddámem Husajnem jsou dvěma nedávnými případy takových států. Afghánistán narušil mezinárodní řád tím, že vzal pod svá křídla výcvikové tábory al-Káidy. Irák používal peněz za ropu ke korumpování systému OSN, aby zmařil sankce touto organizací uvalené na jeho plány zbrojení a utajil zbrojní programy svých tajných služeb. Zdaleka nejvýznamnějšími mezinárodními hrozbami současnosti jsou Írán a Severní Korea. Genocidou proti vlastnímu obyvatelstvu v Dárfúru splňuje podmínky pro zařazení na seznam zlotřilých států též Súdán. Také Libye představovala hrozbu a zlověstné nebezpečí pro tento svět, než změnila svou politiku.


16) Existuje množství důkazů, že především Írán je velmi aktivní při výcviku, pomoci, financování a v některých případech dokonce usměrňování teroristických skupin, které jsou dnes činné v islámském světě - včetně Hamásu, Hizballáhu, al-Káidy a dalších. Pro některé představuje hlavní město Íránu též ústředí, kde jsou soustředění "kapitáni teroru", jejichž zlovolný vliv prostupuje mezinárodní teroristickou sítí. Zatímco shoda v tomto názoru se šíří pouze zvolna, usilovné snahy Íránu vyvinout atomovou bombu a uniknout inspekčnímu režimu Mezinárodní agentury pro atomovou energii jsou samy o sobě příčinou k naléhavému volání na poplach v celém civilizovaném světě.

17) Zlotřilé státy jsou země, které nejenže při zacházení s vlastním obyvatelstvem porušují mezinárodní normy, ale též ohrožují mír a bezpečnost ostatních zemí. Právě tímto mezinárodním ohrožením si vyžadují pozornost zbytku světa. Do jisté míry platí, že když zlotřilý stát porušuje lidská práva svých vlastních občanů, porušuje normy celého lidského společenství, a snadno se na něj snášejí poznámky a kritiky mnoha zemí a mezinárodních organizací. Nicméně prostředky světového společenství k nápravě křivd uvnitř suverénních států jsou velmi omezené. Mezinárodní intervence, vždy schválená jen váhavě, je nutně omezena na případy ohrožení míru a bezpečnosti dalších zemí a mezinárodní křivdy natolik zjevné (například genocida, včetně záměrně přivozeného hladomoru), že mohou být civilizovanými národy jen stěží přehlédnuty. I ty nejhorší případy těchto křivd však bohužel nejspíše přivodí nápravnou akci dalších zemí pouze v případě, že jsou ohroženy jejich vlastní životní zájmy. Národní zdroje jsou nakonec konečné a akce jednoho státu nemůžou pokrývat neomezený rozsah.

18) Tento princip omezenosti nutně vedl k rozlišení mezi globálním idealismem a realismem. Zatímco svobodné národy mají zájem na rozšíření demokracie do všech zemí světa, musí se ve svém odhodlání poskytovat vojenskou nebo jinou nákladnou pomoc omezit na případy, které se týkají jejich životních zájmů. Žádná země není nekonečná a zdravý rozum vede státy k jisté umírněnosti v uplatňování svých aktivit.

19) Zlotřilé státy se liší svou velikostí, mocí, geografií, schopností narušit mezinárodní společenství a historickými vazbami k světovému řádu. I proto musí být správná reakce ostatních zemí často přizpůsobena každému jednotlivému případu. Není postupu, jenž by se hodil za všech okolností.

Humanitární intervence

20) Děje následující po roce 1991 - genocidy ve Rwandě a Kosovu, hladomor v Somálsku, krutosti v jižním Súdánu a další mezinárodní krize naučily všechny, kdo soucítí při utrpení svých bližních - a jsou vnímaví k prastaré otázce: "Zdaliž jsem já strážným bratra svého?"1 - že je pro zásahy ostatních zemí, vedené z humanitárních příčin, zapotřebí stanovit nová měřítka. V některých případech je politicky a morálně příliš neúnosné jen přihlížet. Tváří v tvář nesmírnému utrpení velkého množství lidí se nicnedělání zdá být beze všech pochyb špatné.

21) Z veřejné debaty vykrystalizovalo během let pět stručných podmínek, při jejichž splnění je vyžadována intervence ostatních zemí (viz například řeč Tonyho Blaira v Ekonomickém klubu v Chicagu, duben 1999).2

  • (1) Máme jistotu, že jsme v právu? Válka je nedokonalým nástrojem pro řešení humanitárních obtíží. Ozbrojená síla je však někdy jedinou možností jak jednat s diktátory.
  • (2) Vyčerpali jsme všechny možnosti diplomacie? Měli bychom vždy poskytnout míru co největší šanci, až do okamžiku, kdy míra nebezpečí vyvolaného dalším zdržením přesáhne míru nebezpečí, které vyvstane s intervencí.
  • (3) Na základě praktického zhodnocení situace musíme zodpovědět otázku: Máme možnost citlivě a uvážlivě podniknout nějakou vojenskou operaci?
  • (4) Jsme připraveni na dlouhodobý závazek? Příliš jsme v minulosti hovořili o únikových strategiích. Jakmile však jednou přijmeme závazek, nemůžeme jednoduše odejít poté, co boje ustanou. Lepší než vracet se s početným vojskem, abychom zopakovali, čeho jsme již jednou dosáhli, je ponechat přiměřeně velké jednotky na místě.
  • (5) Jsou do hry zapojeny národní zájmy? Masové vyhnání etnických Albánců z Kosova si vyžádalo pozornost zbytku světa. Rozhodující nicméně byla nebezpečnost zásahu v této tak výbušné části Evropy, která byla již v minulosti zdrojem rozsáhlejšího konfliktu.
22) Toto nemusejí být jediné podmínky, které bychom měli vzít v potaz. Nové zvážení kritérií, podle nichž určíme, kdy je humanitární intervence ospravedlnitelná a nutná a kdy nikoliv, představuje naléhavý praktický problém.

 << Předchozí: Pozitivní agenda << >> Následující: Instituce svobody >>
1 Gn 4,9 (poznámka překladatele)
2 Tento dokument je dostupný například na http://www.globalpolicy.org/globaliz/politics/blair.htm (poznámka překladatele)
3 Srov. Natan Sharansky, Fear No Evil, New York: PublicAffairs, 1998 (poznámka překladatele)
4 Jan 8,31 (poznámka překladatele)
5 Srov. Mat 22,21 a Luk 20,25 (poznámka překladatele)

Z angličtiny přeložil a poznámkami opatřil Ondřej Ditrych.

Původní, anglickou verzi si můžete přečíst zde: Global Liberty.

Michael Novak - O autorovi Michael Novak

Michael Novak (1933-), významný představitel amerického neokonzervatismu, se narodil v USA jako potomek slovenských přistěhovalců. Po studiích na Stonehill College (obor filosofie a angličtina), Gregoriánské universitě v Římě a Katolické universitě promoval z historie a filosofie náboženství na Harvardu (1966). Následně přednášel na mnoha universitách (Harvardu, Stanfordu a dalších) a roku 1978 se stal stálým výzkumným pracovníkem think-tanku American Enterprise Institute, kde se dodnes zabývá náboženstvím a veřejnou politikou. V letech 1981-1982 zastupoval USA u Komise OSN pro lidská práva v Ženevě, stanul též v čele americké zastupitelské mise při Konferenci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (1986). Z množství jeho publikací byla řada přeložena do češtiny:
Duch demokratického kapitalismu (Praha: Občanský institut, 1992)
Sociální spravedlnost (Praha: Občanský institut, 1993)
Probuzení z nihilismu (Praha: Občanský institut, 1994)
Vyznání katolíka (Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1995)
Filosofie svobody (Praha: Vyšehrad, 1998)
Katolické sociální myšlení a liberální instituce (Praha: Česká křesťanská akademie, 1999)

Roku 2000 získal Michael Novak Řád T.G. Masaryka.

Jak citovat tento textNovak, Michael. Svoboda ve světě. Zahraniční politika demokratických zemí [online]. Přeložil Ondřej Ditrych. Glosy.info, 30.leden 2005. [cit. 5.července 2020].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/svoboda-ve-svete-zahranicni-politika-demokratickych-zemi/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
svoboda. islám. terorismus. neokonzervatismus. šíření demokracie. konzervatismus. islamismus. zahraniční politika. mezinárodní společenství.

Diskuse k tématu


Přidat komentář