Protože příznivci levice dnes zřídka chválí dynamiku ekonomické svobody, levicové strany jen zvolna nalézají nadšení v šíření svobody do jiných kultur. Jejich antikapitalistické tendence jsou natolik silné, že si ekonomický systém svobodných společností hnusí. Mají sklon argumentovat tím, že národy v jiných civilizacích netouží po "našem druhu" svobody, že pro ni nejsou "připraveni" a že se u nich neosvědčí.

Naproti tomu prvním principem středopravých stran je dynamická síla svobody - v kultuře, politice a v ekonomice. Středopravé strany se snaží otevřít cestu ke svobodě v každé kultuře a v každém státě na Zemi. Přijímají za své, že svoboda je vepsána ve vnitřních pochodech tří charakteristicky lidských činností - porozumění, úsudku a volbě. Všechny tři jsou činnostmi osobními, všechny tři jsou svobodné.

Takto je svoboda vepsána do lidské přirozenosti a právo vyjádřit tuto svobodu je právem přirozeným, platným pro všechny lidské bytosti všude a v každé době. Není žádný vůdce, který by se chvástal, že jeho národ je "nesvobodný", svou přirozeností hodný zotročení.

Porozumění, úsudek a volba - tři schopnosti odlišující odlišují lidské bytosti od všech ostatních tvorů na Zemi jsou právě těmi schopnostmi, jež dávají vzniknout humoru a smíchu, moudrosti, ironii, tragédii, odpovědnosti, slávě - zkrátka všemu, co přináší lidskému příběhu jeho dramatičnost, jeho barvu a čest. Kde jsou lidé, tam je též svoboda. Podnět k rozšíření hranic "tří svobod" - svobody od tyranie a utrpení, svobody od chudoby a svobody svědomí, tázání a projevu - je hlavním motivem zahraniční politiky středopravých zemí.