Kromě těchto klasických a nejmasivněji rozšířených způsobů, jakými se projevoval motiv jaguára v Mezoamerice, se můžeme setkat ještě s několika dalšími okrajovými typy výskytu. Především můžeme narazit na jaguára v souvislosti s obětí. Landa tvrdí, že jako náhražka za lidská srdce byla obětována srdce velkých zvířat včetně jaguára, nebo jejich hliněné modely. Při jedné z obětí popisované Morleym byl jako obětní zvíře užit pes s namalovanými skvrnami, snad se mohlo jednat o náznak jaguáří symboliky.17 Podobně, v Popol Vuhu objevíme pasáž, kde, poté, co Tepeu a Gucumatz stvoří zvířata (mezi nimiž je explicite jmenován i jaguár), zjistí, že nejsou schopna bohy uctívat. Určí tedy, aby se fauna nadále stala zdrojem obětí.18

Jiný případ, kde můžeme uvažovat o jaguárovi souvislosti s oběťmi, je případ zmiňované mramorové sošky šelmy nalezené v Teotihuacánu: Jedna z úvah o její funkci se zmiňuje, že snad mohla sloužit jako chacmool (je pikantní, že ani u chacmoolů nemůžeme s jistotou tvrdit, k čemu byly vlastně používány, ale předpokládá se, že plnily funkci obětních oltářů, na které se lila krev nebo do jejichž případné dutiny se vkládala dosud teplá lidská srdce). 19

Samozřejmě, jako symbol síly byl jaguár klasickým prvkem anthroponym, a to zejména v mayské oblasti; jeho domorodé označení zaznívá už v často citovaném jméně Chilam Balam, které v překladu znamená prostě "Prorok Jaguár". Podobně jméno známého mayského héroa "Ixbalanqué" znamená "Malý jaguár".

Na jih od mayské oblasti se situace výrazně mění - jaguár nabývá na akvatickém významu, jeho řev například může symbolizovat hromobití (není bez zajímavosti, že mu tuto schopnost mělo darovat Slunce), zesiluje se jeho symbolika fertilní i solární. Bývá často spojován s ohněm a jak jsme se již zmiňovali, hraje důležitou úlohu v mythologiích a v šamanské praxi. Explicitním symbolem plodnosti a zároveň destrukce je například v mytickém cyklu o Maléiwovi známém od Goahirů, národa žijícího na pomezí Venezuely a Kolumbie.20 Jaguára ztělesňujícího Slunce známe od amazonských Tucanů. Významnou úlohu (roli dárce ohně) plní jaguár u etnik Gran Chaca a východní Brazílie, například u kmenů Kayapó, Timbirá, Xereute, Caingáng a tak dále, navíc většinu kmenů této oblasti charakterizuje náboženství více méně animistické, které přirozeně připisuje nadpřirozené síly a schopnosti i těmto velký šelmám.

Jižně a západně od Amazonie a Chaca se již tato šelma příliš nevyskytuje. V náboženství zejména Andských kultur (Mochica, Chimú, Inca atd.) převládá oproti thériomorfním prvkům severu zřetelně a drtivě symbolika solární, lunární a astrální, genii loci (nazývaní v kečuánštině huaca) a uctívání předků.

Můžeme se na úplný závěr pokusit schematicky rekonstruovat dějiny jaguára v Mezoamerice. Má se za to, že první kulturou uctívající jaguára byli v této oblasti Olmékové, jejich vliv poté nezávisle zasáhl mayskou oblast a Teotihuacán a další klasické kultury středomexického altiplana. Zde nabyl specifických, poněkud odlišných, leč stále navzájem paralelních podob, v Teotihuacánu došlo navíc k přisouzení jaguářích atributů božstvu deště. Na posílení symboliky zvířete po celém prostoru se podíleli obrovskou měrou především Toltékové, dědicové Teotihuacánu, kteří díky své militaristické a dobyvačné migraci ovlivnili poklasickými prvky středu Mexika nejen jeho sever, ale především mayskou oblast na jihu. Z této doby pochází například poklasická část Chichén Itzá oplývající jaguářími motivy. Bezprostředními nástupci Toltéků na altiplanu pak byli Nahuové a z nich především Aztékové, kteří zachovali a rozvinuli typický toltécký rys kultu - "řády" orlích a jaguářích válečníků a jejich specifickou symboliku.

Ani po conquistě neztratil jaguár příliš na významu a dodnes se můžeme setkat s klasickými i synkretickými představami, které tento symbol stále chápou v jeho předkolumbovské podobě jako ztělesnění plodnosti, podsvětí a do jisté míry i smrti, symbol Slunce, války a také ničitele nebo vykonavatele konce světa, ale především jako ztělesnění síly a moci, kterou vykazoval nejen jako objekt kultu nebo mythologická postava, ale i jako empirický živý tvor, nejnebezpečnější šelma Ameriky.