Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
6.července 2020
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Okcidentalismus - Avishai Margalit, Ian Buruma

Publikován 7.ledna 2005, text čítá cca 6266 slov. 10208 přečtení  |  8659 reakcí

4.

Nepřátelé Západu se obvykle snaží být hrdiny. Mussolini radil svým novým Římanům: "Nikdy nepřestaňte být smělí!" Islamismus, nacismus, fašismus a komunismus jsou všechny plné hrdinských hesel. Maův ideál permanentní revoluce představoval detailní program neustálého rozněcování nepokojů, program společnosti posilňované neustálým hrdinským násilím. Společným nepřítelem revolučních hrdinů je usedlý buržoa, obyvatel města, nedůležitý úředník, tlustý spekulant starající se jen o svůj obchod. Zkrátka člověk, který mohl velmi pravděpodobně pracovat v kanceláři ve World Trade Center. Je zvláštním rysem buržoazie, možná nejúspěšnější společenské třídy v historii, podle Karla Marxe alespoň do té míry, že je tak silně nenáviděna některými svými nejúspěšnějšími potomky včetně Marxe samotného. Nedostatek hrdinství k velkým skutkům v buržoazním ethosu má mnoho co do činění s touto zvláštností. Hrdina se dvoří smrti. Buržoazie je závislá na osobní bezpečnosti. Hrdina počítá oběti, buržoazie peníze. Bin Ládin byl dotázán v rozhovoru z roku 1998, nebojí-li se zrádců ve svých řadách. Odpověděl: "Tito muži opustili pozemské záležitosti a přišli sem kvůli džihádu."

Intelektuálové, sami jen zřídkakdy hrdinové, často dávají najevo svou nenávist k buržoazii a omámení hrdinstvím - hrdinskými vůdci a hesly. Umělci v Mussoliniho Itálii oslavovali rychlost, mládí, energii, instinkt a smrti vzdorující odvahu. Němečtí společenští vědci před první světovou válkou byli fascinováni vzájemným vztahem hrdiny a měšťáka: Händler und Helden (Obchodníci a hrdinové) Wernera Sombarta a Der bürgerliche und der heldische Mensch (Člověk městský a hrdinský) od Bogislawa von Selchowa jsou dva příklady tohoto žánru. Von Selchow byl jeden z mnoha těch (zdaleka ne jen Němců), kdo tvrdili, že buržoazní liberální společnost se stala chladnou, fragmentovanou, dekadentní, tuctovou, neživotnou. Buržoazie, psal, se navždy schovává do života bez nebezpečí. Měšťák, říkal, by rád odstranil "boj proti Životu, neboť se mu nedostává schopnosti zvládnout mužským způsobem tento život v jeho nahotě a tvrdosti."9

Lidem jako von Selchow nebo Ernst Jünger ukázala první světová válka odlišnou, hrdinštější tvář člověka. Proto se bitva u Langemarcku, obzvláště hrůzná událost v roce 1914, které se účastnil sám Jünger, stala takovým objektem pro uctívání hrdinství. Kolem 145 000 mužů padlo v řadě naprosto marných útoků. Avšak mladí hrdinové, mnoho z nichž studovalo na elitních univerzitách podobně jako japonští piloti kamikaze o 30 let později, se údajně řítili vstříc předčasné smrti zpívajíce německou hymnu. Často byla vzpomínána známá slova Theodora Körnera napsaná o století dříve: "Štěstí spočívá pouze ve smrti obětováním." V prvním týdnu současné války v Afghánistánu citovaly britské noviny jednoho mladého afghánského bojovníka. "Američané," řekl, "milují Pepsi Colu, ale my milujeme smrt." Stejná sentimentalita jako u kultu bitvy v Langemarcku.

I ti, kteří sympatizují se západní demokracií, jako Alexis de Tocqueville, zdůrazňovali, že nedostatek vznešenosti, intelektuální konformitu a kulturní průměrnost se zdají být vlastní našemu systému demokracie. Demokracie, varoval Tocqueville, se může snadno proměnit v tyranii většiny. Poznamenal, že v Americe nejsou žádní velcí spisovatelé, dokonce vůbec nic, co by mohlo být označeno jako "velké". Toto je obvyklá, i když diskutabilní připomínka. Není totiž vůbec jasné, je-li umění a kultura v New Yorku tuctovější a průměrnější než v Damašku nebo Pekingu.

Mnohé v naších bohatých tržních společnostech je vskutku (intelektuálně) průměrné a na přepychu samo o sobě nic obdivuhodného není. Avšak pokud se pohrdání buržoazním pohodlím stane pohrdáním životem, víte, že Západ je vystaven útoku. Toto pohrdání může mít mnoho zdrojů, ale úspěch má u těch, již se cítí neschopní, marginalizovaní, vyloučeni nebo očerněni: intelektuálové, kteří se považují za zneuznané, netalentovaný student umění v městě plném skvělosti, člověk typu "kam vítr, tam plášť", lehce zapadnoucí do každého davu, mladík ze země třetího světa, který se cítí ponížen lhostejností superiorního Západu; seznam možných rekrutů kultu smrti je potenciálně nekonečný.

Liberalismus, psal raný nacistický teoretik Arthur Moeller van den Bruck, je "svoboda pro každého být průměrným člověkem." Cesta ven z šedého průměru, vábí sirény kultu smrti, vede přes odevzdání svého já masovému hnutí, jehož mohutná energie umožní vytvoření velikých věcí ve jménu Führera, Císaře, Boha nebo Alláha. Vůdce ztělesňuje všeobecnou touhu po velikosti a vážnosti. Co je bezvýznamný život jednoho, dvou, tisíce lidí, jsou-li v sázce vyšší věci? Toto je povolení k většímu násilí vůči ostatním: Židům, bezvěrcům, buržoazním liberálům, Sikhům, muslimům, vůči komukoliv, kdo musí být odstraněn, aby byl vytvořen lepší, vyšší svět. Americký kaplan Francis P. Scott se snažil u válečného tribunálu v Tokiu vysvětlit neobyčejnou krutost japonských vojáků během války. Z mnoha rozhovorů s bývalými bojovníky učinil závěr, že "oni věřili, že žádný nepřítel Císaře nemůže být dobrý a že čím brutálněji zachází s vězni, tím loajálnější jsou k Císaři."10

Avšak mučitel nebyl nejopravdovější svatý bojovník, tím byl pilot kamikaze. Sebeobětování je nejvyšší čest ve válce proti Západu. Je to absolutní protiklad buržoaznímu strachu o život. Nejsvolnějšími k sebeobětování je mládí. Většina pilotů kamikaze sotva opustila střední školu. Jak řekl bin Ládin, "skupina ve věku mezi 15 a 25 lety je ta nejschopnější pro džihád a obětováni."

5.

Aurel Kolnai tvrdil v roce 1938 ve své Válce proti Západu (War against the West), že "trend směrem k ženské emancipaci je velmi charakteristický pro Západ." Toto generalizující tvrzení se zdá mít původ v postojích Kolnaiových nepřátel. Zde je Alfred Rosenberg, nacistický propagandista: "Emancipace žen od ženských emancipačních hnutí je prvním úkolem generace žen, které chtějí zachránit Národ a rasu. Věčné nevědomí, základ všech kultur od rozkladu a pádu."11 Aniž bychom se snažili odhalit, co mohl nesrozumitelný myslitel mínit "Věčným nevědomím", je jeho poselství dost jasné. Ženská emancipace vede k buržoaznímu úpadku. Jediná správná role žen je rodit a vychovávat muže - hrdiny. Jeden z důvodů, proč Němci přivezli takové množství dělníků z Polska a jiných okupovaných zemí bylo dogmatické trvání na tom, že německá žena by měla zůstat doma.

Bin Ládinova posedlost mužstvím a ženami je podobná. Je to vskutku jedno z nejopatrovanějších okcidentalistických hesel. "Vládci toho regionu (Perského zálivu) byli zbaveni svého mužství", řekl bin Ládin v roce 1998. "A myslí si, že ženy jsou občany. U Boha, muslimské ženy odmítají být chráněny těmito americkými a židovskými prostitutkami." Západ, v bin Ládinově pojetí, je rozhodnut "zbavit nás našeho mužství. My věříme, že jsme muži."

Jen málo moderních společností bylo tak ovládáno muži jako Japonsko za války, a brutální politika, která nutila korejské, čínské, filipínské i japonské ženy sloužit ve vojenských bordelech, byla znakem nízkého postavení ženy v japonském císařství. Avšak sama válka ovlivnila emancipaci japonských žen takovým způsobem, který vůbec nemohl být zamýšlen. Poněvadž většina schopných mužů byla potřeba na bojištích, ženy se musely starat o rodiny, obchodovat na černém trhu a pracovat v továrnách. Na rozdíl od mužů, kteří pociťovali porážku jako hluboké ponížení, pro mnoho japonských žen znamenalo vítězství Spojenců krok ke svobodě. Jednou z nejdůležitějších změn v poválečném Japonsku bylo to, že ženy dostaly volební právo. A již v roce 1946 ho využily ve velkém množství. Nová japonská ústava byla napsána převážně americkými právníky, avšak články týkající se práv žen byly hlavně prací pozoruhodné osoby jménem Beate Sirota, představující většinu toho, co nepřátelé Západu nejvíce nenávidí. Byla to Evropanka, byla vzdělaná, žena a navíc Židovka.

Pro všechny, kteří považují vojenskou disciplínu, sebeobětování, prostotu a uctívání Vůdce za nejvyšší společenské ideály, bude síla ženské sexuality znamenat strašnou hrozbu. Ženy jsou již odedávna dárkyněmi a strážkyněmi života. Svoboda žen s neslučuje s kultem smrti. Otevřené ukázky ženské sexuality jsou opravdu provokací nejen pro svaté muže, ale pro všechny utlačované, jejichž jedinou cestou k povznesení je smrt za vyšší věc. Obrázky částečně nahých západních žen v reklamách na hollywoodské filmy, lehké alkoholické nápoje a vůbec na cokoliv, lákající připomínáním pohlavních aktů, jsou všudypřítomné stejně jako obrázky manhattanské skyline. A jsou stejně frustrující, matoucí a někdy dovádí k zuřivosti. Neboť slibují hříšný, poživačný svět nekončících potěšení, který je mimo dosah většiny.

6.

Žádný střet civilizací neexistuje. Většina náboženství, obzvláště ta monoteistická, jsou schopny poskytnout prostor protizápadní zášti. Různé podoby sekulárního fašismu se mohou objevit ve všech kulturách. Současný konflikt se tedy nevede mezi Východem a Západem, mezi Angloameričany a zbytkem světa nebo mezi Židy a křesťany na jedné straně a islámem. Kult smrti je smrtelný virus, jemuž se nyní z mnoha historických a politických důvodů daří v extrémních formách islámu. Okcidentalismus je krédem islamistických revolucionářů. Jejich cílem je vytvořit islámský svět řízený šaríou (islámským právem), vykládaným učenci, kteří se osvědčili v džihádu (čti "revoluci). Jde o výzvu k vyčištění islámského světa od modlářského Západu, znázorněném Amerikou. Cílem je zaútočit na americké pohanské svatyně a ukázat tak, tím nejvíce ohromujícím způsobem, že USA jsou zranitelné, v revolučním žargonu "papírovým tygrem". Touto "propagandou pomocí akce" proti arogantním Spojeným státům budou síly džihádu sjednoceny a poté zažehnou revoluci v islámském světě.

Ajatolláh Chomejní byl "stalinistou" v tom smyslu, že chtěl zavést revoluci v jedné určité zemi, Íránu, aniž by se staral o její vývoz. Bin Ládin je naproti tomu "trockistou" a považuje Afghánistán za základnu pro vývoz revoluce ven. Uvnitř islamistického hnutí existuje napětí mezi "stalinisty" a "trockisty". 11. září poskytlo "trockistům" určitou výhodu.

Al-Kajdá se vážně snaží zažehnout revoluci, jež by svrhla vlády od Indonésie po Tunisko. Zatím bez úspěchu. Můžeme však očekávat další "propagandu pomocí akce" proti USA a americkým pozicím, doprovázenou primitivní propagandou okcidentalistickou. Západ, a to nejen v pojetí geografickém, by tomuto měl čelit inteligentně, s plnou silou vypočítavého buržoazního anti-hrdinství. Úředníci, kteří budou kontrolovat podezřelá bankovní konta a odhalovat agenty pomocí úplatků, budou v dlouhodobé perspektivě užitečnější zbraní než speciální mačo jednotky snažící se prostřílet do jeskyně v Afghánistánu. Pokud je však v této temné válce něco jisté, tak to, že bychom neměli čelit okcidentalismu nějakou vulgární formou orientalismu. Pokud bychom tomuto pokušení neodolali, znamená to, že nás virus nakazil také.

 << Předchozí: 1. část <<
1 D. C. Holtom, Modern Japan and Shinto Nationalism (University of Chicago, 1943), s. 10
2 Viking, 1938
3 Briefe 1882 - 1924 (Mnichov: Bruckmann, 1928)
4 England und Deutschland (Mnichov: Bruckmann, 1915)
5 Jahr der Entscheidung (Mnichov: C. H. Beck, 1933)
6 Letters Concerning the English Nation (Oxford University Press, 1994), s. 30
7 Akira Iriye, Power and Culture: The Japanese - American War 1941 - 1945 (Harvard University Press, 1981)
8 Jasper Becker, Hungry Ghosts: Mao' s Secret Famine (Free Press, 1996), s. 62
9 Citováno v Kolnai, The War Against West, s. 215
10 Arnold C. Brackman, The Other Nuernberg: The Untold Story of the Tokyo War Crimes Tribunals (Morrow, 1987), s. 251
11 Citováno v Georgie L. Mosse, Nazi Culture: Intellectual, Cultural and Socila Life in the Third Reich (Grosset and Dumlal, 1966), s. 40

Přeložil Petr Žižka.
Originál vyšel v The New York Review of Books, dostupný je zde.

Okcidentalismus - přebal knihyEsej byl později rozšířen a vyšel v roce 2004 jako kniha pod názvem Occidentalism: The West in the Eyes of Its Enemies.
Nakladatelství Lidové noviny vydalo v květnu 2005 český překlad: Okcidentalismus - Západ očima nepřátel.
Nabízí jej na svých stránkách.

Vybíráme některé recenze:
Occidentalism: The West in the Eyes of Its Enemies (Foreign Affairs)
Upping the Anti (The Guardian)
The Other Side (The Asian Review of Books)
...
Okcidentalismus (Reflex)

Související texty na Glosách:
Edward Said: Orientalism
Eurocentrismus a jeho avataři: Dilemata společenských věd
Avishai Margalit - O autorovi Avishai MargalitProf. Avishai Margalit Ph.D. přednáší filosofii jazyka, racionality a společnosti na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.

Částečná bibliografie:
The Decent Society (1996)
Views in Review: Politics and Culture in the State of the Jews (1998)
The Ethics of Memory (2002)
Occidentalism: The West in the Eyes of Its Enemies (2004)
Ian Buruma - O autorovi Ian BurumaIan Buruma je novinář, spisovatel a profesor lidských práv a žurnalismu na Bard College, New York.

Částečná bibliografie
The Wages of Guilt: Memories of War in Germany and Japan (1994)
The Missionary and the Libertine (1997)
Anglomania: a European Love Affair (1999)
Bad Elements: Chinese Rebels from Los Angeles to Beijing (2001)
Inventing Japan: 1853–1964 (2003)
Occidentalism: The West in the Eyes of Its Enemies (2004)
Jak citovat tento textMargalit, Avishai; Buruma, Ian. Okcidentalismus [online]. Glosy.info, 7.leden 2005. [cit. 6.července 2020].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/okcidentalismus/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
orientalismus. okcidentalismus. generalizace. terorismus. islamismus. extremismus. 9/11. Západ. islám. druhá světová válka. liberalismus. nacionalismus. kolonialismus.

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
střet civilisací
sagitarius (9.2.2006 10:53:54)
Po vtipné a věcné analýze postojů orient contra okcident, člověk očekává jaké řešení z této krize nám autoři nabídnou. nevím jestli to není žert, ale obtloustlý, bázlivý úředník kontrolující toky peněz to stěží vyřeší. Sitace obdobná té současné se asi dějině opakuje, je nasnadě provés jen letmé srovnání se situací antického Říma. Římská říše fungovala jako dokonalý
politický organismus do té doby dokud římští občané byly ochotni jeho celistvot ubránit a tak se i stalo.Poslední fáze
římské říše kdy přepych, lenost a převaha obchodování, římský patricij anlog našemu úředníku, nebyl ochoten riskovat
nejen život, ale i pohodlí, zřízení žoldnéřských armád, handrkování o posice moci, vzájemné obírání se o
majetky,...nakonec vyústily v celkový rozvrat říše. Co chci říci. střet civilisací existoval a existuje, stejně tak jako existuje, je to vlastně testování zdravosti civilisačních uskupení. Všechny výroky nepřátel okcidentálního způsobu života to jasně popisují. Tak jako kupř lidský organismus musí obstát v interakci se svým prostředím (umwelt) na bázi zdravého přirozeného života a vše ostatní včetně moderní medicíny je pouze podpůrné, tak i civilisace musí se osvědčit
analogickým zdravím a to především zaskočit nepřítele tam kde je podceňována . Nelze počítat s nějakým trvalým mírem, snad ve smrti. Je to neuvěřitelné, že někoho napadne, že kontrola toků peněz přes banky něco vyřeší. Nakonec
muslimové jsou lepší obchodníci, nectí pravidla, mešita je jejich směnárna i banka, žádné poplatky, luxusní kanceláře,
vysoké platy úředníků....Tato naivita jen podtrhuje ve které je fázi analog k starým Římanům. Teď už jen ironická
poznámka": o spoluatorství se mohl podělit i jeden český politik, který svého času prohlásil : “Skutečné kořeny terorismu a násilí v nynějším světě…jsou v antiliberálních, antidemokratických, antitržních pozicích a ideologiích, které vidím kolem sebe.”

Přidat komentář