Dánský nejprodávanější, pravicový deník, Jyllands-Posten, uveřejnil 30. září 2005 u článku o autocenzuře a o svobodě slova1 dvanáct karikatur islámského proroka Muhammada. Článek reagoval na potíže spisovatele Kåreho Bluitgena, jenž nemohl sehnat ilustrátora pro svou dětskou knihu o Muhammadovi. Tři kreslíři odmítli s tím, že se bojí poutat k sobě pozornost islámských extremistů, a poukazovali na starší incidenty - vraždu nizozemského režiséra Theo van Gogha a útok na přednášejícího v Institutu Carstena Niebuhra, který četl Korán s nemuslimy. Teprve čtvrtý se pod podmínkou anonymity uvolil k tomu, že knihu ilustruje.

Editor kulturní rubriky Jyllands-Posten, Flemming Rose, v článku tuto autocenzuru a strach komentoval:

"Někteří muslimové odmítají moderní sekulární společnost. Požadují pro sebe zvláštní postavení a trvají na tom, že k jejich náboženskému cítění se má přistupovat odlišně. Tyto požadavky nejsou slučitelné se současnou demokracií a svobodou slova, kde musí být každý připraven se vypořádat s urážkami, provokacemi a zesměšňováním. To se zajisté občas těžko snáší a není na tom nic přitažlivého, ani to neznamená, že bychom se měli vysmívat náboženskému cítění za každou cenu, ale tyto aspekty nejsou v tomto kontextu tak důležité. [...]
Ocitli jsme se na kluzkém svahu a nikdo z nás neví, kam až autocenzura povede. Proto Morgenavisen Jyllands-Posten požádal dánské ilustrátory, aby nakreslili Muhammada, jak jej vidí."2

Článek samozřejmě vyvolal vlnu reakcí. Od diplomatických protestů ze strany arabských zemí, bojkotu dánského zboží na Blízkém Východě, výhružek smrtí ilustrátorům i redaktorům deníku přes jednoznačnou podporu svobody říkat cokoliv a urážet kohokoliv až po seriózní diskuse o svobodě slova, autocenzuře, politické korektnosti a mezikulturním respektu.

12 karikatur Muhammada z Jyllands-Posten.

Kontext karikatur
6. karikatura: Muhammad jako žák 7. třídy (tedy druhá generace muslimských imigrantů v Dánsku) má na tričku nápis "Budoucnost".
8. karikatura: Přehlídka podezřelých. Zleva: Imám Abdul Wahíd Pedersen, působící v Dánsku; extrémně pravicová dánská politička Pia Kjærsgaardová; Ježíš; Buddha; Muhammad; imám Fatih Alev; novinář a spisovatel Kåre Bluitgen s cedulkou "Kåreho PR služby - zavolejte a nechte si udělat nabídku".
12. karikatura: Novinář a spisovatel Kåre Bluitgen. "Pomeranč v turbanu" znamená v dánském rčení "štěstí".

Ilustrace, ačkoliv většina z nich byla bez větši odezvy publikována již dříve, pobouřily dánskou muslimskou obec, která se jala šířit informace v arabských zemích a vyzývat k bojkotu Dánska. V pamfletu, který pro tento účel vytiskla, ale přidala ke dvanácti karikaturám tři další, velmi vulgární, jež však v inkriminovaném článku vůbec nevyšly.3 Mluvčí dánských muslimských organizací uvedl, že byly přidány, aby "ilustrovaly protimuslimskou náladu v Dánsku". Na otázku, odkud se ilustrace vzaly, odpověděl, že je v anonymních dopisech dostalo několik muslimů, nebyl však ochoten uvést jejich identitu.4 Většina muslimů na Blízkém Východě si tedy "díky" iniciativě některých dánských muslimů myslí, že karikatur bylo patnáct a patří mezi ně i tyto:

Svévolně přidaná karikatura znázorňující Muhammada jako prase. U obrázku popis v dánštině "Toto je pravá Muhammadova podoba".

Svévolně přidaná karikatura muslima znásilňovaného u modlitby psem. U obrázku popis v dánštině "Takto se modlí muslimové".

Svévolně přidaná karikatura, znázorňující Muhammada jako pedofila.

V Pákistánu, Iráku, Bahrajnu, Kuvajtu, Palestině a dalších islámských zemích demonstrovaly tisíce lidí na ulicích svou nevůli např. i pálením dánské vlajky. V Saúdské Arábii a Kuvajtu se od posledního lednového týdne bojkotuje dánské zboží, Libye oznámila, že zavře své dánské velvyslanectví. Bývalý americký president William Clinton varoval před sílícími protiislámskými předsudky a srovnal je s antisemitismem.5

Podporu deníku Jyllands-Posten, jenž se mezitím na svých stránkách omluvil, naopak vyjádřily některé evropské noviny, například France Soir, Corriere dela Serra, La Stampa, Die Welt, Berliner Zeitung nebo El Periodico přetištěním některých nebo všech karikatur. Na internetu lze podepsat petici na podporu Jyllands-Posten6 nebo si koupit tričko s cenzurovaným Muhammadem.7 Rozjela se také kampaň proti bojkotu dánského zboží pod názvem "Buy Danish". France Soir otiskly solidární článek pod názvem "Ano, máme právo karikovat Boha".

Ilustrace k článku "Ano, můžeme karikovat Boha" z týdeníku France Soir

V době svého vzniku se islám musel prosadit proti starším polytheistickým arabským kultům. To vysvětluje, proč se Muhammad v Koránu několikrát obrací k věřícím s důrazným zákazem modlářství.8 Tento postup proti idolatrii a starším kultům se postupně transformoval v zákaz figurálního umění v náboženském kontextu. V sakrálním prostoru, ve výzdobách mešit tedy nenalezneme zvířata ani lidi a Korán nikdy není ilustrovaný. V sekulárním umění, v palácích, na keramice, ve světské literatuře atd. lze nalézt vyobrazení živých tvorů. Někteří muslimové však mohou považovat jakékoliv zobrazení živého tvora za nepřístojné, neboť je vykládají jako snahu o imitaci tvořivé Boží síly.

Ilustrace Muhammada existují už ve středověkých arabských či perských spisech, na některých z nich je však prorok vyobrazen bez tváře.

Proroka Muhammada navštěvuje archanděl Gabriel.
Miniatura, Persie, 14. století

Prorok Muhammad, zobrazen bez obličeje a s dlouhými rukávy zahalujícími jeho dlaně, v mešitě.
Kresba na papíře, Turecko, 16. století.

Ingvild Flaskerudová, badatelka a přednášející na Katedře náboženských studií norské Univerzity Tromsø, koupila v roce 1999 v Íránu na ulici několik plakátů s vyobrazením Muhammada, přestože jeho zobrazování je v tomto státě zakázáno:

Plakát proroka Muhammada zakoupený na íránském pouličním tržišti v roce 1999.

Vyobrazování proroka Muhammada není přímo - tj. v primárních islámských pramenech - zakázané, jednotlivé exegetické školy však mohou vydávat různé výklady a vyvozovat různá pravidla.
Z výše zmíněných důvodů se může už samotné nekarikující, důstojné Muhammadovo zobrazení některých muslimů dotknout.

Celý případ inspiruje k řadě otázek. Je karikování náboženských ikon a hodnot nekritizovatelným využitím svobody slova, nebo nevkusným porušením respektu k něčí víře? Chybí v islámu skeptický proud podobný nejhlubším descartovským pochybám, které se nezastaví před jakoukoliv hodnotou? Všechny společnosti jsou svázány hodnotami, pravidly a tabuizovanými tématy, z nichž velká část vyvěrá z náboženského systému. Nejsou autocenzura a politická korektnost podobnými regulativy moderní evropské sekularizované společnosti, která už v nic nevěří, nahrazujíce tak mizející křesťanské (nebo obecně náboženské) hodnoty?

Poznámka autora: Přeložené karikatury nejsou zveřejněny s úmyslem kohokoliv urazit, nýbrž ukázat, o čem se v celé Evropě diskutuje. Z textu je snad patrné, že nemá provokovat, nýbrž podnítit k zamyšlení a k diskusi.

Doplnění: Vážení čtenáři, děkujeme vám za kultivované a podnětné reakce v diskusi. Můžete nám též psát na e-mailovou adresu redakce [při] glosy.info.

Další texty:
Na východní frontě - zachovat klid a zhluboka dýchat
Proč jsem zveřejnil ty karikatury