Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
4.prosince 2020
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Literatura starých Mayů - Zuzana Marie Kostićová

Publikován 10.června 2005, text čítá cca 7411 slov. 16720 přečtení  |  4 reakce

Quichéjské a cakchiquelské texty

Nejvýznamnější prameny v maya-quiché jsou tři. Mezi nimi bezesporu vyniká Popol Vuh neboli Kniha rad, rozsáhlý dokument z let 1550- 1555. Jeho autorem je pravděpodobně Diego Reynoso, člen quichéjského rodu Cavek, text pak vznikl v Santa Cruz de Quiché v Guatemale. Jedná se s nejvyšší pravděpodobností o přepis staršího textu nebo souboru legend, jelikož sám autor upozorňuje v úvodu, že "už není Popol Vuh, Kniha vladařova". Rukopis byl objeven na počátku osmnáctého století farářem Francisco de Ximénezem, který také pořídil první překlad do španělštiny.

Palenque, foto Gina DolejšováObsah této knihy je nesmírně významný a nezbytný pro porozumění mayské kultuře. Text se dělí do čtyř hlavních částí. V první z nich se líčí stvoření světa, zvířat a člověka; v rámci anthropogonie zmiňuje i známá předchozí pokolení - lidi z hlíny a dřeva, kteří nedokázali odpovídajícím způsobem uctívat bohy, a byli tedy zničeni. Druhá část se zabývá činy božských reků Hunahpúa a Ixbalanquéa, jejich sestupem do podsvětí a vítězstvím nad božstvy smrti. Třetí část líčí první pokolení lidí a jejich putování, posléze stvoření Slunce a první úsvit. Poslední část pak pojednává o dějinách kmene Quiché. Těžiště významu Popol Vuhu tvoří především první a druhá část, protože se prokázalo, že motivy přítomné v této koloniální knize můžeme vysledovat v mayské oblasti až do předklasického období, byť se samozřejmě dřívější verze stvoření světa a činů božských dvojčat podstatně lišily od té, která se nám v Popol Vuhu dochovala. Třetí a čtvrtá část pak do velké míry korespondují s dalšími prameny, s Título de los seńores de Totonicapán a s Letopisy Cakchiquelů.

Můžeme si ocitovat z první části knihy, kde je vylíčeno stvoření světa.

A toto je zpráva, jak svět kdysi trval v hlubokém mlčení, v hlubokém pokoji trval, bytoval v tichu; dlel nehybný, osamělý se rozkládal, zel pustý.
A toto je první zpráva, první výpověď: Nebylo žádného člověka, žádného zvířete, ptáka, ryby, kraba, stromu, kamene, propasti ani sluje, drnu, ani keře: Jenom a jenom nebe tu bylo.
Neviditelná byla tvář země. Jen a jedině moře se kupilo a nad ním klenba nebeská, to bylo vše.
Nebylo nic, jedinká věc, která by působila hluk v tom tichu, nic, co by se hnulo, nic, co by hleslo či šeptlo na nebesích: zhola nic, vůbec nic neexistovalo. Jen voda, kupy vod, moře nehybné, nehnuté, samotné. Jinak nic, nižádné bytí.
Jen pokoj vládl, ticho v temnotách a noc.
Jedině Původkyně a Stvořitel, Vladařka a Opeřený Had, Rodička a Ploditel byli tu ve vodách, zdroj jasu. Ukryti pod zelenými a modrými pery, a proto nesou jméno opeřený had, Gucumatz. Velicí mudrci, velicí myslitelé, a v tom byla jejich podstata. Také existovalo nebe a U Qux Cah, Srdce nebes, neboť takové je jméno toho boha. Tak vyprávěli.
A slovo nyní přišlo, přišlo tam k Vladařce a Opeřenému hadu. A ti dva rozmlouvali, radili se a přemýšleli starostlivě. Shodli se ti dva a spojili slova svá a myšlenky své spojili.
A tehdy, jak přemýšleli, ukázalo se jasně, že bude- li úsvit, bude i člověk. I rozvažovali stvoření a růst stromů i lián, zrození života a příchod člověka. V temnotách a noci se tak přemýšlelo skrze toho, jenž je Srdce nebes a jehož jméno zní Huracán: Jeho první podoba je Caculhá Huracán, Jednonohý blesk, druhá pak Chipi-Caculhá, Malý blesk, třetí konečně Raxa-Caculhá, Zelený blesk, a tito tři jsou Srdce nebes.
Ti se teď připojili k Vladařce a Opeřenému hadovi, uvažovali o světle a o životě. Kterak učinit úsvit a jitro; kdo opatří potravu a obživu: "Staň se tak. Naplň se prázdno!"
"Tyto vody ať ustoupí, ať uvolní místo! Ať povstane a ať se uvolní země!" Tak děli. "Ať se vyjasní, ať svítá na nebi i na zemi. Ale jasu a slávy nezíská tato naše tvorba, naše dílo, dokud nebude učiněn, dokud nebude stvořen člověk." Tak děli.3

(překlad Ivan Slavík)

Vzhledem k době redakce textu je nasnadě otázka vlivu křesťanství - není zcela jasné, do jaké míry ovlivnilo zejména kosmogonii v první části knihy. Určitý vliv Genesis je zřetelně patrný, ale současní badatelé se neshodnou na jeho míře.

Druhým významným pramenem je "Listina pánů z Totonicapánu", jak je možné přeložit španělský název Título de los seňores de Totonicapán. Jedná se především o právní dokument vymezující teritorium dané obce a jejích představitelů, ale obsahuje nezanedbatelnou složku historickou (jejíž funkcí bylo legitimizovat držení půdy). Obsah Título se do velké míry kryje s částmi Popol Vuhu a Letopisů Cakchiquelů, nicméně často je důležitým nástrojem opravy informací v ostatních dvou pramenech. Text pochází z poloviny šestnáctého století pravděpodobně z guatemalského Utatlánu, původního hlavního města Mayů-Quiché. Známá podoba je z roku 1554, přičemž text byl objeven v Totonicapánu v Guatemale v roce 1834. V tomtéž roce byl pak pořízen první překlad do španělštiny. Rukopis se záhy ztratil, takže současné výzkumy a edice vycházejí z tohoto překladu.

Třetím nejdůležitějším textem v quiché je Rabinal Achí neboli Muž z Rabinalu či Rabinalský muž. Jedná se o unikátní dílo svého druhu - jedinou předkolumbovskou mezoamerickou divadelní hru, která spolu s inckým Apu Ollantay představuje jediný dochovaný exemplář amerického divadla před příchodem Španělů.

Hra pojednává o osudu válečníka z rodu Cavek kmene Quiché, který je zajat nepřáteli z kmene Rabinal a odveden před jejich náčelníka. Odmítne se podrobit a pokořit, takže je odsouzen k obětování. Hra líčí výsady, kterých se zajatému šlechtici před obětováním dostalo, a končí samotným aktem vyrvání srdce hlavnímu hrdinovi. Vzhledem k nesmírně zjednodušenému znázornění rituálu můžeme usoudit, že známá redakce hry je již pod silným vlivem křesťanství. Je jisté, že se drama veřejně hrálo. Zda byl při něm hlavní protagonista obětován, zůstává nejasné.

Následující scéna hru uzavírá a líčí obětování quichéjského šlechtice. Jedná se o závěrečnou řeč hlavního protagonisty k náčelníkovi Rabinalů jménem Pět Déšť. Orlové a jaguáři, kteří zde vystupují, jsou válečníci, členové vojenských elitních řádů.

Vládce Pět Déšť, dej mi svůj souhlas, před nebem, před zemí. Toto říká můj hlas tvým rtům, tvé tváři: Daruj mi třináctkrát dvacet dní, třináctkrát dvacet nocí, abych šel dát sbohem tváři svých hor, tváři svých údolí, kam jsem kdysi chodil hledat, najít nezbytné k potravě, k jídlu, ve čtyřech rozích, ve čtyřech stranách.

Quechéjskému válečníkovi nikdo neodpoví, on chvíli tančí a pak náhle zmizí. Poté, aniž by se vrátil k pódiu, kde sedí vládce Pět Déšť, přiblíží s k orlům a jaguárům, kteří stojí uprostřed dvora kolem předmětu připomínajícího oltář.

Ach, ó nebe! Ach, ó země! Musím skutečně zemřít, zesnout zde, pod nebem, na zemi?
Ó mé zlato! Ó mé stříbro! Ó synové mé střely, mého štítu! Ať můj obušek cizince, má sekera cizince, mé ozdoby, mé sandály odejdou do mých hor, do mých údolí!
Ať odnesou mé zprávy před mého vládce, mého velitele, protože toto řekl hlas mého vládce, mého velitele: "Už dlouho mé rozhodnutí, má odvaha, hledají, nacházejí mou potravu, mé jídlo."
Toto řekl hlas mého vládce, mého velitele. Ať to již neříká, neboť zcela sám očekávám svou smrt, své zesnutí, pod nebem, na zemi.
Ach, ó nebe! Ach, ó země! Když je již nutné, abych zemřel, abych zesnul zde pod nebem, na zemi, jak bych neměnil s touto veverkou, s tímto ptáčkem, kteří umírají na větvi stromu, na letorostu stromu, kde získávali potravu, kde získávali obživu, pod nebem, na zemi!
Ó orli! Ó jaguáři! Pojďte tedy splnit svůj úkol, splnit svou povinnost; ať mě ve chvilce zabijí vaše zuby, vaše drápy, protože jsem muž, který přišel ze svých hor, ze svých údolí.
Ať je nebe, ať je země se všemi, ó orli, ó jaguáři!

Orli a jaguáři obklopí Quechéjského válečníka; lze předpokládat, že ho vyzdvihnou na obětní kámen, aby mu otevřeli hruď, zatímco všichni přítomní tančí v kruhu.4

V jazyce Cakchiquel máme pouze jeden významnější text, a to Letopisy Cakchiquelů (Anales de los Cakchiqueles, též Memorial de Sololá). Podobně jako třetí a čtvrtá část Popol Vuhu líčí rodové dějiny Quichéů, Letopisy jsou zdrojem pro porozumění historii a mýtům kmene maya-cakchiquel. Text pochází z oblasti Sololá v Guatemale a datovat ho lze pravděpodobně ke konci šestnáctého nebo počátku sedmnáctého století. Autory jeho stávající podoby byli dva Cakchiquelové z rodu Xahil, Francisco Hernández Arana a Francisco Díaz. Zmiňuje stvoření člověka a pokračuje líčením dějin guatemalských kmenů a zejména Cakchiquelů a jejich válečných konfliktů s jejich hlavními nepřáteli, Quichéy.

 << Předchozí: Yucatécké prameny: Chilam Balam a další << >> Následující: Koloniální prameny >>
1 Překlad z yucateca do španělštiny Miguel Rivera Dorado; Chilam Balam de Chumayel, ed. de Miguel Rivera Dorado, Madrid: Dastin 2002, 154 pp., ISBN 84-492-0230-5, p. 90- 91
2 překlad z yucateca do španělštiny Alfredo Barrera Vásquez; cit. in: Mercedes de la Garza Camino, Literatura maya, Caracas: Biblioteca Ayacucho 1992, 2a ed., 453 pp., ISBN 980-276-174-5, pp. 356- 359, 380- 383
3 Popol Vuh a výbor z Letopisů Cakchiquelů a z knih Chilama Balama čili proroka Jaguára na Yucatánu, ed. Ivan Slavík, Praha: Odeon 1976, s. 23- 24
4 Překlad z jazyka quiché do španělštiny Francisco Monterde, cit. in: Mercedes de la Garza Camino, Literatura maya, Caracas: Biblioteca Ayacucho 1992, 2a ed., 453 pp., ISBN 980-276-174-5, pp. 325- 334

Literatura

Alcina Franch, José, Códices Mexicanos, Madrid: Mapfre 1992, 353 pp., ISBN 84-7100-201-9
Alcina Franch, José, Mitos y literatura maya, Madrid: Alianza Editorial 1989, 219 pp., ISBN 84-206-0415-1
Barrera Vásquez, Alfredo, y Silvia Rendón, El libro de los libros de Chilam Balam, México: Fondo de Cultura Económica 1948, 212 pp.
De la Garza Camino, Mercedes, Literatura maya, Caracas: Biblioteca Ayacucho 1992, 2a ed., 453 pp., ISBN 980-276-174-5
Chilam Balam de Chumayel
, ed. de Miguel Rivera Dorado, Madrid: Dastin 2002, 154 pp., ISBN 84-492-0230-5
Kettunen, Hari, y Christophe Helmke, Introducción a los Jeroglíficos Mayas: Manual para el Taller de Escritura, VII Conferencia Maya Europea, Madrid, 25- 30 de Noviembbre de 2003, Sociedad Espaňola de Estudios Mayas y Wayeb [nepublikovaná skripta k VIII. evropské mayistické konferenci]
Kováč, Milan, Slnko jaguára, Bratislava: Chronos 2002, 394 s., ISBN 80-967138-6-8
Landa Calderón, Diego de, Relación de las cosas de Yucatán, ed. de Miguel Rivera Dorado, Madrid: Dastin 2002, 201 pp., ISBN 84-492-0227-2
Popol Vuh a výbor z Letopisů Cakchiquelů a z knih Chilama Balama čili proroka Jaguára na Yucatánu
, ed. Ivan Slavík, Praha: Odeon 1976, 203 s.
Popol Vuh, ed. de Carmelo Sáenz de Santa María, Madrid: Dastin 2002, 140 pp., ISBN 84-492-0234-5
Zuzana Marie Kostićová - O autorovi Autorka je religionistka.
Jak citovat tento textKostićová, Zuzana Marie. Literatura starých Mayů [online]. Glosy.info, 10.červen 2005. [cit. 4.prosince 2020].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/literatura-starych-mayu/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Mayové. mayská literatura. mayské písmo. Landa Diego de. Popol Vuh. Chilam Balam. Zpěvy ze Dzitbalché. Rabinal Achí. Thompson John Eric S.. Knorozov Jurij. Mezoamerika. mayské kodexy. mayské jazyky. epigrafie.

Diskuse k tématu

Proč yucatec? Rozdíl choltí – chortí. Korekce dat.
Jirka (15.3.2009 06:30:27)
Nebylo to proto, že většina informací o Mayích pocházela z pera "šíleného" Diega de Landa jenž byl ve styku právě s oblastí jazyka yucatec? Nebo je to možná proto že yucatec je druhým nejrozšířenějším jazykem (po quiché)?
V E. Britannica jsou uvedeny jazyky chol a chortí (a to jako nevymřelé – 109 a 64 tis. mluvčích), podobně je to u Swadeshe a Kelleye, kdežto u Morleye název chol je vyhrazen jako větev pro jazyky choltí a chortí. Jak to je správně, jaké jsou rozdíly, když mezi yucatec a quiché dost velké (srv. Kukulkan a Gucumatz)?
Vedení kalendářních záznamů bez korekce by znamenalo že každých 400 r. je chyba téměř 1 měsíc a při trvání mayské civilizace pak skoro 3 měsíce a to by už asi opravdu vadilo. Jak časté jsou takové korekce v datech?
Aktualizace
Zuzana Marie Kostićová Pošta (11.10.2006 11:49:09)
Ráda bych aktualizovala dvě tvrzení, která se v článku objevují.

a) Podle posledních výzkumů je dosavadní názor, že mayské hieroglyfické nápisy byly vedeny v jazyce yucateca nebo chol, chybný. Na základě analýz textů a jazykových komparací se dnes zdá pravděpodobné, že se jedná o vymřelý jazyk choltí (jehož nejbližším živým ekvivalentem je moderní jazyk chortí) nebo jiný jemu blízce příbuzný jazyk; nápisy vykazují mnohé velmi podobné rysy. Jednotlivé lokality měly samozřejmě své specifické způsoby vyobrazení glyfů a často se v nich projevuje vliv lokálního jazyka (tedy například chol nebo yucateca), ale zdá se, že právě choltí sloužil jako spisovný jazyk. "Protlačování" yucatéčtiny a cholštiny v dosavadní teorii byl, jak se ukazuje, dán spíše osobními preferencemi či původem badatelů a nelze je racionálně obhájit.

b) Co se týče analýzy obsahu knihy Chilama Balama z Chumayelu, zde uvedené informace se shodují s největší výkladovou tradicí představovanou většinou badatelů. Existuje však i alternativní čtení, jehož autorem je Munro S. Edmonson, který považuje Chumayel především za rituální příručku popisující ve většině textu obřady ukončování časových cyklů. Tato interpretace je menšinová a, pokud vím, je přijímána spíše rozpačitě, ale zároveň je velmi podnětná a novátorská. Hlubší zájemce odkazuji na relevantní svazky včetně úvodů: Munro S. Edmonson, The ancient future of the Itza : The book of Chilam Balam of Tizimin, Austin: University of Texas Press 1982; Munro S. Edmonson, Heaven born Merida and its destiny: the Book of Chilam Balam of Chumayel, Austin: University of Texas Press 1986. První z nich lze nalézt v Národní knihovně v Praze, druhý bohužel v Čechách dostupný není.
Příspěvek byl smazán
ljosepe (9.2.2006 08:56:01)
Tento příspěvek smazal/-a Martin Schlemmer 9.2.2006 11:06:18.
Důvod: Spletl si Glosy s Bravíčkem.

Přidat komentář