Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
4.prosince 2020
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Literatura starých Mayů - Zuzana Marie Kostićová

Publikován 10.června 2005, text čítá cca 7411 slov. 16720 přečtení  |  4 reakce

Yucatécké prameny: Chilam Balam a další

V jazyce yucateca je třeba zmínit především korpus spisů nazývaných genericky Chilam Balam (doslova "kněz-věštec jaguár" či "kněz-věštec [jménem] Balam"). Toto jméno se odvolává na kněze, který žil v dobách těsně před conquistou ve městě Maní a který měl předpovědět příchod nového náboženství. Jeho jménem se pak zaštiťuje množství souborů textů různých žánrů , které vznikaly v osmnáctém a devatenáctém století na různých místech na poloostrově Yucatán. Právě po městě, kde byl ten který spis nalezen, dostal i své jméno: ve španělštině Chilam Balam de Chumayel, Tizimín, Maní, Kaua, Tekax, Ixil, Oxkutzcab, Tusik, Calkiní, Teabo a Chan Cah. Některé z nich se ztratily a zůstaly po nich jen zmínky (Teabo, Calkiní a Chan Cah), jiné byly v pozdější době pozměněny nebo poškozeny: nejblíže původnímu znění je Chilam Balam z Chumayelu, Maní a Tiziminu.

Bezesporu zcela nejvýznamnější z nich je Chilam Balam z Chumayelu, rukopis datovatelný nejspíše do roku 1782. Vzhledem ke stylu a obsahu textu se předpokládá, že je kopií staršího rukopisu nebo redakcí více spisů pocházejících pravděpodobně z poloviny sedmnáctého století. Autorem verze z osmnáctého století je s největší pravděpodobností jistý Juan Hoil, jehož podpis s datem 20. ledna 1782 se nachází na jedné ze stránek ke konci knihy. První redakce této knihy pocházejí už z poloviny devatenáctého století. Na počátku dvacátého století se rukopis ztratil a dodnes není jisté, kde přesně se nachází a nebyl- li zničen. Naštěstí pořídili archeolog Teobert Maler v roce 1887 a později i ředitel muzea Pensylvánské univerzity George B. Gordon v roce 1910 fotografie rukopisu, z nichž bylo posléze možné vytvořit faksimile.

Význam Chilama Balama z Chumayelu spočívá ve faktu, že je pravděpodobně (na základě především stylistické analýzy) nejméně porušeným textem ze všech spisů Chilama Balama. Po obsahové stránce se jedná o konglomerát různých žánrů, od proroctví přes rituální příručku, astronomické informace, mýty a dějiny.


Celkem je text rozdělen na 14 kapitol. První až třetí se zabývá mýty, historií a proroctvími, zmiňuje putování Itzů, příchod Španělů a "odchod stavitelů pyramid", konec kněží s jejich starou moudrostí a "kastraci Slunce", tedy reflektuje conquistu a pád starověké mayské civilizace. Čtvrtá kapitola představuje kalendářní a astronomické poznámky - k letopočtům, zatměním atd. Pátá kapitola mluví o rituálním "zuyuánském" jazyce, na ní posléze naváže kapitola jedenáctá s týmž tématem. Šestá kapitola uvádí významné mýty, zejména zápas mezi božstvy nebes a božstvy podsvětí, kosmickou katastrofu a nové stvoření světa a jeho uspořádání. V sedmé a osmé kapitole se představuje jiná kosmogonie, tentokrát čistě synkretická, kombinující předkolumbovské prvky s křesťanstvím. Devátá kapitola reflektuje stvoření času, desátá se pak vrací k dějinám a líčí události po příchodu Španělů, volně přechází v proroctví a předpovídá konec světa. Dvanáctá a třináctá kapitola se zabývají astronomií a proroctvími pro katuny.

Badatelé Alfredo Barrera Vásquez a Silvia Rendón vytvořili ve čtyřicátých letech dvacátého století z historických zmínek dochovaných v nejrůznějších Chilamech Balamech tzv. Kroniku Matichu, která líčí putování Itzů a jejich postupné přesidlování z města do města, včetně datace v původním mayském kalendářním systému.

Na závěr si můžeme krátce ocitovat z pasáže o velké kosmické katastrofě. Třináct bohů, kteří zde vystupují, jsou božstva třinácti úrovní nebes, jejich protivníky jsou bohové devíti úrovní podsvětí.

A bylo zajato Třináct bohů Devíti bohy. A pršel oheň a pršel popel a padaly stromy a kameny. A kameny a stromy se začaly tlouci, jedni proti druhým.
A bylo zajato Třináct bohů a rozbili jim hlavu a zpolíčkovali jejich obličej, poplivali je a odnesli je na zádech. A ukradli jejich Hada Života, s chřestýšími kroužky na ocase, s ním byla vzata jejich quetzalí pera. A vzali mleté boby spolu se semenem, a spolu se svým srdcem mleté semeno tykve a tvrdé mleté semeno tykve, i mleté fazole. A Ten, kdo je věčný, vše smíchal a svázal dohromady a odešel do třináctého poschodí nebes.
Pak padla jejich kůže a jejich kosti sem na zem. A právě tehdy prchlo jejich srdce, protože Třináct bohů nechtělo, aby odešlo jejich srdce a semeno. A sirotci byli zabiti šípy, i opuštění a vdovy, kteří žili bez sil k životu.
A byli pohřbeni na pobřeží v písku, ve vlnách moře. A pak, jediným nárazem vln, přišly vody. A když byl ukraden Velký Had, podemlela se hvězdná klenba a země byla zatopena. 1

Dalším významným pramenem v maya-yucateca jsou tzv. Cantares de Dzitbalché, Zpěvy ze Dzitbalché, soubor básní, které byly původně zpívány při veřejných slavnostech. Pocházejí z vesnice Dzitbalché v Campeche a v dnešní podobě byly sepsány v osmnáctém století, objeveny pak byly v Méridě kolem roku 1940. Jejich obsah každopádně jasně naznačuje, že navazují na předkolumbovskou kulturu. Zejména první a třináctý zpěv odkazují jednoznačně na dobu před conquistou, protože líčí předkolumbovský rituál obětování člověka. Oběť se přivázala ke kůlu a mladí válečníci tančili kolem ní s luky a postupně do ní vstřelovali své šípy, až jí usmrtili. Podobně další ze zpěvů velice sugestivně popisuje magický rituál plodnosti podnikaný mladými ženami v noci v lese. Jiné písně zmiňují novoroční obřady a zapálení nového ohně. Shrnuto, jedná se o velmi významný pramen zejména pro studium mayských náboženských zvyklostí.

Následující pasáž pochází ze třináctého zpěvu, kde je zpodobena obětní scéna.

Třikrát lehce obtanči kamenný malovaný sloup,
k němuž je přivázán onen mužný
mladý, neposkvrněný, panický mládenec.
Obtanči poprvé; podruhé
uchop svůj luk, umísti šíp
zamiř mu na prsa; není nutné
abys užil všechnu sílu
a zastřelil ho; nezraň ho
až do hloubi jeho masa,
aby mohl trpět
pomalu, protože tak to chtěl
Krásný Pán Bůh.
Při druhé otočce kterou obtančíš
tento modrý kamenný sloup, při druhé otočce
střel po něm znovu.
Tak musíš učinit aniž
bys přestal tančit, protože
tak to dělají dobří
štítonoši, válečníci, muži, kteří
byli vybráni aby potěšili
oko Pána Boha.
A tak, jako vychází slunce
nad východním krajem lesa,
začíná zpěv lukostřelce,
lučištníka. A ostatní, štítonoši,
válečníci, se dávají také do zpěvu.2

Z téže doby jako Cantares de Dzitbalché pochází další pramen v yucateca, Ritual de los Bacabes čili Rituál Bacabů. Jde o rozsáhlý korpus textů z oblasti medicíny a lékařské magické praxe, určených pro léčení nejrůznějších nemocí. Léčitel se obrací k bohu, který nemoc způsobil, a ponižuje jej a uráží, za pomoci hymnu získá vyšší společenský status než božstvo a pak zabrání jeho jednání, které nemoc způsobilo, nebo napraví jeho důsledky. V některých textech se rovněž zmiňují rostlinné léčivé prostředky a praktická (tedy ne-magická) terapie. Text sám pochází z Yucatánu z osmnáctého století.

 << Předchozí: Epigrafie a kodexy, mayské jazyky << >> Následující: Quichéjské a cakchiquelské texty >>
1 Překlad z yucateca do španělštiny Miguel Rivera Dorado; Chilam Balam de Chumayel, ed. de Miguel Rivera Dorado, Madrid: Dastin 2002, 154 pp., ISBN 84-492-0230-5, p. 90- 91
2 překlad z yucateca do španělštiny Alfredo Barrera Vásquez; cit. in: Mercedes de la Garza Camino, Literatura maya, Caracas: Biblioteca Ayacucho 1992, 2a ed., 453 pp., ISBN 980-276-174-5, pp. 356- 359, 380- 383
3 Popol Vuh a výbor z Letopisů Cakchiquelů a z knih Chilama Balama čili proroka Jaguára na Yucatánu, ed. Ivan Slavík, Praha: Odeon 1976, s. 23- 24
4 Překlad z jazyka quiché do španělštiny Francisco Monterde, cit. in: Mercedes de la Garza Camino, Literatura maya, Caracas: Biblioteca Ayacucho 1992, 2a ed., 453 pp., ISBN 980-276-174-5, pp. 325- 334

Literatura

Alcina Franch, José, Códices Mexicanos, Madrid: Mapfre 1992, 353 pp., ISBN 84-7100-201-9
Alcina Franch, José, Mitos y literatura maya, Madrid: Alianza Editorial 1989, 219 pp., ISBN 84-206-0415-1
Barrera Vásquez, Alfredo, y Silvia Rendón, El libro de los libros de Chilam Balam, México: Fondo de Cultura Económica 1948, 212 pp.
De la Garza Camino, Mercedes, Literatura maya, Caracas: Biblioteca Ayacucho 1992, 2a ed., 453 pp., ISBN 980-276-174-5
Chilam Balam de Chumayel
, ed. de Miguel Rivera Dorado, Madrid: Dastin 2002, 154 pp., ISBN 84-492-0230-5
Kettunen, Hari, y Christophe Helmke, Introducción a los Jeroglíficos Mayas: Manual para el Taller de Escritura, VII Conferencia Maya Europea, Madrid, 25- 30 de Noviembbre de 2003, Sociedad Espaňola de Estudios Mayas y Wayeb [nepublikovaná skripta k VIII. evropské mayistické konferenci]
Kováč, Milan, Slnko jaguára, Bratislava: Chronos 2002, 394 s., ISBN 80-967138-6-8
Landa Calderón, Diego de, Relación de las cosas de Yucatán, ed. de Miguel Rivera Dorado, Madrid: Dastin 2002, 201 pp., ISBN 84-492-0227-2
Popol Vuh a výbor z Letopisů Cakchiquelů a z knih Chilama Balama čili proroka Jaguára na Yucatánu
, ed. Ivan Slavík, Praha: Odeon 1976, 203 s.
Popol Vuh, ed. de Carmelo Sáenz de Santa María, Madrid: Dastin 2002, 140 pp., ISBN 84-492-0234-5
Zuzana Marie Kostićová - O autorovi Autorka je religionistka.
Jak citovat tento textKostićová, Zuzana Marie. Literatura starých Mayů [online]. Glosy.info, 10.červen 2005. [cit. 4.prosince 2020].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/literatura-starych-mayu/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Mayové. mayská literatura. mayské písmo. Landa Diego de. Popol Vuh. Chilam Balam. Zpěvy ze Dzitbalché. Rabinal Achí. Thompson John Eric S.. Knorozov Jurij. Mezoamerika. mayské kodexy. mayské jazyky. epigrafie.

Diskuse k tématu

Proč yucatec? Rozdíl choltí – chortí. Korekce dat.
Jirka (15.3.2009 06:30:27)
Nebylo to proto, že většina informací o Mayích pocházela z pera "šíleného" Diega de Landa jenž byl ve styku právě s oblastí jazyka yucatec? Nebo je to možná proto že yucatec je druhým nejrozšířenějším jazykem (po quiché)?
V E. Britannica jsou uvedeny jazyky chol a chortí (a to jako nevymřelé – 109 a 64 tis. mluvčích), podobně je to u Swadeshe a Kelleye, kdežto u Morleye název chol je vyhrazen jako větev pro jazyky choltí a chortí. Jak to je správně, jaké jsou rozdíly, když mezi yucatec a quiché dost velké (srv. Kukulkan a Gucumatz)?
Vedení kalendářních záznamů bez korekce by znamenalo že každých 400 r. je chyba téměř 1 měsíc a při trvání mayské civilizace pak skoro 3 měsíce a to by už asi opravdu vadilo. Jak časté jsou takové korekce v datech?
Aktualizace
Zuzana Marie Kostićová Pošta (11.10.2006 11:49:09)
Ráda bych aktualizovala dvě tvrzení, která se v článku objevují.

a) Podle posledních výzkumů je dosavadní názor, že mayské hieroglyfické nápisy byly vedeny v jazyce yucateca nebo chol, chybný. Na základě analýz textů a jazykových komparací se dnes zdá pravděpodobné, že se jedná o vymřelý jazyk choltí (jehož nejbližším živým ekvivalentem je moderní jazyk chortí) nebo jiný jemu blízce příbuzný jazyk; nápisy vykazují mnohé velmi podobné rysy. Jednotlivé lokality měly samozřejmě své specifické způsoby vyobrazení glyfů a často se v nich projevuje vliv lokálního jazyka (tedy například chol nebo yucateca), ale zdá se, že právě choltí sloužil jako spisovný jazyk. "Protlačování" yucatéčtiny a cholštiny v dosavadní teorii byl, jak se ukazuje, dán spíše osobními preferencemi či původem badatelů a nelze je racionálně obhájit.

b) Co se týče analýzy obsahu knihy Chilama Balama z Chumayelu, zde uvedené informace se shodují s největší výkladovou tradicí představovanou většinou badatelů. Existuje však i alternativní čtení, jehož autorem je Munro S. Edmonson, který považuje Chumayel především za rituální příručku popisující ve většině textu obřady ukončování časových cyklů. Tato interpretace je menšinová a, pokud vím, je přijímána spíše rozpačitě, ale zároveň je velmi podnětná a novátorská. Hlubší zájemce odkazuji na relevantní svazky včetně úvodů: Munro S. Edmonson, The ancient future of the Itza : The book of Chilam Balam of Tizimin, Austin: University of Texas Press 1982; Munro S. Edmonson, Heaven born Merida and its destiny: the Book of Chilam Balam of Chumayel, Austin: University of Texas Press 1986. První z nich lze nalézt v Národní knihovně v Praze, druhý bohužel v Čechách dostupný není.
Příspěvek byl smazán
ljosepe (9.2.2006 08:56:01)
Tento příspěvek smazal/-a Martin Schlemmer 9.2.2006 11:06:18.
Důvod: Spletl si Glosy s Bravíčkem.

Přidat komentář