Politický islám či islamismus bude v této práci pojímán jako řízené úsilí o mocenské prosazení islámského řádu či islamizaci shora, zapadající do širšího proudu islámského obrození jako kulturního a společenského hnutí. Právě v rámci tohoto oživování tradičních kulturních hodnot se islamismus stává jakousi verzí moderní reality světa, byť je to právě západní modernita, která je jeho hlavním nepřítelem.

Proud politického islámu, stavící se do opozice proti současným sekulárním vládám v arabském světě, má nesmírně široké rozpětí. Nepochybně existují odlišné radikální islamistické pohledy na řešení v současnosti vnímané krize. Liší se podobou politického modelu založeného na náboženské tradici, schopností zapojit do něj například moderní liberální koncepce a též prostředky, jimiž se jeho uskutečnění snaží dosáhnout (uplatněním či neuplatněním násilí). Neschopnost vlád rozpoznat tuto pluralitu islamistické opozice či přistoupit na jednání s její umírněnou částí je pravděpodobně jednou ze základních překážek možného řešení současného napětí.

Když na Ukrajině uspěla oranžová revoluce, jednalo se již o druhou zemi postsovětského prostoru, v níž bylo zezdola a nenásilně dosaženo změny politického režimu. Rozbuškou se v obou případech staly takzvaně demokratické volby, které však ve skutečnosti byly mechanismu zaručujícímu svobodnou a spravedlivou soutěž značně vzdáleny. Koncem února se konaly podobně demokratické volby v jiné, zapadlejší části postsovětského prostoru, nacházející se v samém srdci eurasijského kontinentu. Podobně jako parlamentní a prezidentské volby v ostatních středoasijských republikách, které proběhly v nedávné době či jsou naplánovány na letošní rok, tádžikistánské parlamentní volby pozicí místního autoritativního režimu neotřásly. Dění v Kyrgyzstánu naproti tomu nechává budoucnost otevřenou.
Dění sledujeme a text doplňujeme. Poslední aktualizace proběhla 26.3.2005.