21.dubna 2021 |
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
|
|
Všechna naše média selhala, když neřekla, že článek vyšel 30. září loňského roku a že muslimské ambasády teprve za tři týdny intervenovaly u dánského parlamentu, píše nám v reakci na článek o Muhammadových karikaturách pan Jaromír A. Máša. Teprve za sto dní po článku v dánských novinách karikatury přetiskli v Norsku a Saúdové teprve po čtrnácti dnech odvolávají z Norska svého vyslance. Až za čtyři měsíce požadují ozbrojenci u Evropské mise v Gaze omluvu. A ta přichází během čtyřiadvaceti hodin z Dánska. Stálo by za to zjistit přesně, kde se co na Blízkém Východě za tak dlouhou dobu hnulo!
Tady vůbec nejde o článek a o lidovou reakci a nespokojenost, o reakci zneuctěné víry, náboženství a proroka, tady jde o nepokoje, vyvolávané politiky. Sto dní starý, zřejmě polozapomenutý článek je zneužit k něčemu docela jinému. Někdo se snaží z toho vytlouci co nejvíce kapitálu.
děkuji Jan Vrobel (22.2.2006 22:34:15) |
Děkuji za jeden z mála článků v dnešní době, jehož pointou je nás spojit, nikoli rozdělit. |
![]() |
Panu Schlemmerovi Jan Hlaváč ![]() |
Děkuji Vám za pochopení a vstřícnost. |
![]() |
Střet civilizací: Fundamentalistický islám a Západ Jan Hlaváč ![]() |
Tímto se hlásím k autorství níže uvedeného příspěvku, který je omylem uveden jako anonymní. Podávám ho znovu a prosím pana Schlemmera, aby laskavě smazal níže uvedený anonymní příspěvek. Při posuzování dnešní situace je třeba podotknout, že se nejedná o nic nového, že jsme svědky nového kola střetu civilizací, tedy křesťanského Západu a islámského světa. Tento boj trvá od dob proroka Mohameda a vzniku islámu. Islám, i když křesťanství přecházelo občas do protiútoku a vypůjčovalo si přitom mnoho z bojovného arzenálu Islámu ( např. v období křížových výprav do Palestiny a zvláště na pozdně středověkém Pyrenejském poloostrově), byl v tomto boji dlouho silnější, vytlačoval křesťanství z oblasti východního a jižního Středomoří, později i Balkánu a Černomoří. Mladší a bojovnější islám zpravidla vystupoval vůči křesťanství (ale i židovství, mazdaismu, manicheismu, hinduismu atd.)z pozic náboženské a kulturní nadřazenosti. Podle pravidel islámského válečnictví byly dobyté země obvykle vypleněny, zdatní dospělí muži byli odvlečeni do otroctví zvláště na galeje, sličné mladé ženy a dívky odvlečeny do harémů, mladí chlapci byli klestěni a stávali se z nich harémoví sluhové nebo byli podrobeni důsledné převýchově v islámském duchu a stávali se z nich příslušníci elitních vojenských útvarů (např. turečtí janičáři). Málo kdo asi dnes už ví, že tento osud potkal naši Moravu v době ne zas tak vzdálené -v roce 1663-, kdy byla vypleněna Turky a jejich spojenci krymskými Tatary. Vítězství křesťanů nad Turky u Vídně v roce 1683 zachránilo Střední Evropu od tohoto osudu. Na pobřeží Středomoří a později i Atlantického oceánu však představovalo muslimské pirátství a s ním spojené loupení a odvlékání lidí do otroctví metlu ještě v 19. století a bylo i prvotním podnětem pro francouzskou kolonizaci oblasti Maghrebu. http://en.wikipedia.org/wiki/Barbary_pirates Díky technicko-organizační převaze Západu přestal být islámský svět v 19. století pro Evropu rovnocenným soupeřem. Islámský svět byl postupně kolonizován evropskými zeměmi –Španělskem, Portugalskem, Ruskem, Nizozemím, Francií, Rakousko-Uherskem a Itálií. I formálně samostatné islámské země jako Turecko, Írán, Afghánistán, Saudská Arábie a Jemen se ocitli v závislém postavení na evropských mocnostech, zvláště na Velké Británii. Tento stav podřízení islámu evropským mocnostem vrcholil zhruba v letech 1850-1950. Pak však došlo k obratu. Obrat v postavení islámských zemí nastal hlavně v souvislosti s vnitropolitickým vývojem evropských zemích, kde se postupně prosazovaly zásady demokratického právního státu, se kterým byl tradiční kolonialismus evropských mocností v příkrém rozporu, jak dokazuje britská vnitropolitická výměna názorů o „imperialismu“, ke které došlo na přelomu 19. A 20. století, do které zasáhli i takoví významní myslitelé, jakými byli Herbert Spencer či Benjamin Kidd. Období soupeření dvou světových velmocí po 2. světové válce bylo velice výhodné pro upevnění nezávislosti zemí nacházejících se v meziprostoru mezi USA a SSSR, kde se především díky podpoře SSSR upevňovaly diktátorské režimy, které si pak ovšem počínaly často nezávisle a vnitropoliticky i na mezinárodní scéně velmi neurvale jako např. režim mladého libyjského Kaddáfího. V prostoru mezi dvěma supervelmocemi pak mohlo dojít v roce 1979 k vítězství islámské revoluce v Íránu. Radikální islám tehdy přestal být považován za záležitost notorických tmářů v těch nejzaostalejších zemích světa odtržených od reality, které není třeba brát vážně. Prokázal svoji životaschopnost a stal se státní doktrínou dosti významného státu, který předtím prodělával období poměrně úspěšné modernizace. Hodnoty islámu prokazují dnes všude ve světě svoji životaschopnost včetně komunit početných islámských přistěhovalců v západní Evropě. Představují nyní svým způsobem alternativu k hodnotám západní sekularizované postkřesťanské společnosti. V této souvislosti je třeba podotknout, že soudobý vzestup islámu probíhá na pozadí faktorů, které jej podporují. Tím mám na mysli1)ekonomický vzestup islámského světa v souvislosti s těžbou zvláště ropy a zemního plynu, neboť ložiska těchto důležitých surovin se nacházejí ponejvíce v islámských zemích a zbytek světa je na nich závislý a 2) (stále ještě) poměrně růst obyvatelstva (zvláště některých) islámských zemí, který zvyšuje jeho podíl na světovém obyvatelstvu představující značný vystěhovalecký potenciál nemluvě již o sociálně-ekonomickém napětí, které to v muslimských zemích vyvolává. To, čehož jsme nyní svědky, je přechod radikálního fundamentalistického islámu do ofenzívy proti zbytku světa se zvláštním zřetelem k vyspělým a bohatým (a také „bezbožným“) západním zemím. Akční rádius bojovného fundamentalismu, je vcelku znám a jeho činy jsou odhadnutelné, neboť samo učení je zhruba od 12. století ve své převažující sunnitské podobě více méně neměnné. O jeho bojovných představitelích je možno říci to staré známé, že se ničemu nenaučili (To znamená: nechtěli se naučit) a také nic nezapomněli. O tom, co od nich můžeme očekávat, o tom nám dávají dějiny dost příkladů. To co se děje nyní, kdy dochází k projevům bezbřehého násilí, k vraždám a únosům lidí, je s tím v souladu. Otázkou je, jak čelit militantním islámským tendencím, které se začaly v Evropě projevovat. Evropa má své staré křesťanské zásady, jako např. :“Ty po mně kamenem, já po tobě chlebem či „udeří-li tě někdo do tváře, nastav mu druhou“. Osobně bych se však spíše přiklonil k tomu starému českému selskému rčení: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“či k zásadě: na hrubý pytel hrubá záplata. Evropané (a vůbec všichni představitelé evropské civilizace ve světě) by se měli vždy slušně chovat vůči těm muslimům, kteří jsou ochotni chovat se k nim tolerantně jako rovný k rovnému a odmítají násilí. Proti směrům v islámu hlásajícím výlučnost a nadřazenost islámu ve spojení s bezbřehým násilím, je třeba použít účinných přiměřených prostředků. O to se konec konců snaží i nynější americký prezident Bush. . Upravil/-a Jan Hlaváč 15.2.2006 09:52:04. Důvod: doplnění |
![]() |
Příspěvek byl smazán Anonym (15.2.2006 09:21:03) |
Tento příspěvek smazal/-a Martin Schlemmer 15.2.2006 16:27:00. Důvod: Smazáno na žádost pana Hlaváče. |
![]() |
Martin Schlemmer ![]() |
Lada: Dobrý den, sice jste narazil/-a na zajímavé téma, ale při vší úctě, nevím, jak váš nepodložený výkřik souvisí s tématem článku. |
![]() |