Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
27.února 2021
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Diskuse

Společnost Politika Kultura Filosofie Vědy Historie Náboženství Osobnosti Knihy Úvahy Volné

Muhammadovy karikatury - respekt versus svoboda slova?

Diskuse k textu  |  30 příspěvků (28 - 30)

Dánský nejprodávanější deník, Jyllands-Posten, uveřejnil 30. září 2005 u článku o autocenzuře a o svobodě slova dvanáct karikatur islámského proroka Muhammada. Článek samozřejmě vyvolal vlnu reakcí. Od diplomatických protestů ze strany arabských zemí, bojkotu dánského zboží na Blízkém Východě, výhružek smrtí ilustrátorům i redaktorům deníku přes jednoznačnou podporu svobody říkat cokoliv a urážet kohokoliv až po seriózní diskuse o svobodě slova, autocenzuře, politické korektnosti a mezikulturním respektu.


Číst celý text


 bez náhledu 
Jaká svoboda?
Ondřej Ditrych (4.2.2006 21:06:15)
Martinova otázka není snad opravdu nejšťastněji položená, ale přesto se na ní pokusím podle svého odpovědět. Karikatury Mohammada, a zvláště jejich opakované přetiskování v evropských denících jsou uplatněním nezadatelného práva na svobodu projevu v jeho perverzní a militantní formě. Proč perverzní: protože hranice mezi regulativem a autocenzurou se v tomto deklarovaném tažení proti druhému zcela vytrácí. Karikatura France Soir říká: smějeme se tomu, co je vám svaté, ale vám to nemá co vadit, protože my se prostě smějeme všemu a neděláme v tom rozdíly, a ostatně, smějte se s námi, klidně tomu, co bývalo svaté nám. Žádná struktura, dokonce ani omezení v podobě vlastního uvážení toho, že urazíme mnoho lidí, přece nesmí bránit našemu subjektivnímu právu! Jediná autocenzura, která je hodna toho jména a tím je zavrženíhodná, je založena na strachu. Proti jaké autocenzuře a za jakou svobodu projevu ale bojují karikaturisté evropských deníků, na přání svých šéfredaktorů horečně črtající Muhammadovy obrázky? Za onu subjektivní svobodu vyjádření, otisknutí se ve vnějším světě. Právě ona je dnes - jak zmiňuje Matěj - svatá, a je základem Evropského kréda. Ale tato svoboda není hodnotově neutrální, podobně jako relativismus, na němž je založena: druhou mincí "do smrti budu hájit vaše právo říkat to..." je "to samé však žádám od vás." Ještě hůře se ale tahle militantnost projevuje ne navenek, ale dovnitř společenského diskurzu na starém kontinentě, kdy jsou ve jménu tolerance vyškrtávána nejen slova, ale také názory a celá témata! - a právě v tom možná leží paradox subjektivní svobody, která se kodifikací v evropském krédu stala strukturním břemenem, jež se jako bumerang vrací zadusit svobodného člověka žijícího ve společnosti, která jej za svobodného uznává. Dětinské dokazování, že "na tohle si sáhnout přece nedáme", na tom nic nemění. Matěj píše: Neschvaluji urážky proroků, ale stojím za svobodou, která je umožňuje. Je potřeba ale ujasnit, o jakou svobodu se to jedná...
Reagovat
Respekt je dobrovolným omezením svobody
Martin Schlemmer Pošta (4.2.2006 18:59:14)
Ahoj Matěji, nikde netvrdím, že by respekt a svoboda slova stály proti sobě, naopak - právě jejich vztah mě zajímá. S každým druhem svobody jde ruku v ruce odpovídající zodpovědnost; každou svou svobodu si dobrovolně omezujeme. Například ve většine zemích Evropy je zakázáno popírat holocaust; ne tak v USA, tam však existují zase jiná tabuizovaná témata. Atd. Respekt chápu právě jako dobrovolný regulativ svobody slova, svobody (či možnosti) říci cokoliv o čemkoliv.
Někdy můžou regulativy přerůst ve strach a autocenzuru. Tato hranice je velmi tenká a pokud jsem pochopil záměr Jyllands-Posten, redakce chtěla zjistit, nakolik se u dánských ilustrátorů "sepne" autocenzura, budou-li požádáni o karikaturu islámského proroka.
Ve druhém odstavci zmiňuješ "osvícenskou víru", která spojuje svobodu projevu a respekt. Já bych to vyjádřil jinak: osvícenství (resp. racionalistický skepticismus ústící v nihilismus) nám odejmuly veškeré dřívější transcendentní regulativy, takže jsme si vyvinuli jiné typy sebeomezení - např. respekt, toleranci a politickou korektnost - podobně iracionální, avšak již nikoliv transcendentní.
Závěrem zpochybňuješ mou "zábavnou, opět poněkud jednoduchou tézi, že evropská společnost v nic nevěří." Nic takového jsem neřekl, zmínil jsem se o mizejících náboženských hodnotách. Jestli na místo křesťanství nastupuje nějaká nová, sekulární víra, kterou zatím nejsme s to identifikovat, je zcela jiné téma. Už jsme se tu o něm na Glosách dost přeli, především v diskusích pod články Zuzky Kostićové.

Zdá se, že se vzdaluji od tématu článku, tedy zpět:
Celý incident se zdá mít odlišnou povahu v Evropě a v islámských zemích. Zatímco islámské komunity z něj celkem jednoznačně vytvářejí politikum (podezřívám především autokratické vlády, které upevňují svou pozici obrazem společného nepřítele, který se jim doslova sám naservíroval), v Evropě chápeme muslimské reakce spíš jako útok na svou osobní svobodu říkat a především si myslet cokoliv.
O tom, že si na incidentu přihřívají polívčičku různé zájmové skupiny svědčí například tato londýnská demonstrace, kde všechny transparenty mají tentýž rukopis, nebo jemenská demonstrace 80000 (!) žen.
Reagovat
"Respekt versus svoboda"
Matěj Chytil Pošta (4.2.2006 16:42:51)
Název článku otevírá otázku, která je později rozvinuta: "Je karikování náboženských ikon a hodnot nekritizovatelným využitím svobody slova, nebo nevkusným porušením respektu k něčí víře?" Je to poněkud jednoduše žurnalistické buď/anebo, při bližším pohledu není zcela jasné, proč by se měl respekt k čemukoli se svobodou slova vylučovat. Naopak, je-li zakázáno něco hanět, nejde o respekt, ale o direktivu. Je-li naprostá svoboda projevu východiskem, pak si teprve může každý (novinář) vybrat, co a proč je ochoten respektovat, kde je hranice jeho vkusu (a tedy i vkusu jeho čtenářů). Zobrazení muslima kopulujícího se psem je krajně nevkusné a urážlivé, podobně na tom však byl exministr Březina karikovaný Zeleným Raoulem. Březinova podrážděná reakce a řešení soudní cestou však příliš sympatií nevzbudily.
Připadá-li mi podobné zobrazení nevkusné či respekt postrádající, nečtu a nekupuju inkriminované noviny. Sám podobné zobrazení nešířím. Neschvaluji urážky proroků, ale stojím za svobodou, která je umožňuje (a jako Středoevropan k tomu mám dobré důvody). Proto je rozpor naznačený autorem textu (respekt versus svoboda) v evropském kontextu zcela neproblematický - svoboda projevu respekt nevylučuje, a naopak. Zdůrazňuji evropský kontext, jde totiž také o druh víry (zde krásně osvícenské), která tuto pozici umožňuje. Tím zpochybňuji i autorovu zábavnou, opět poněkud jednoduchou tézi, že evropská společnost v nic nevěří. Vzpomeňte na skoro náboženský patos, obsažený v citátu připisovaném Voltairovi: "I disapprove of what you say, but I will defend to the death your right to say it." Tohle je evropská víra, ačkoli to většina lidí velmi nerada slyší. A reakce francouzského večerníku France Soir dává zřetelně najevo, že není ani v nejmenším zapomenutá.
Reagovat