Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
1.prosince 2022
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Diskuse

Společnost Politika Kultura Filosofie Vědy Historie Náboženství Osobnosti Knihy Úvahy Volné

Kontroverse Lippmann - Dewey

Diskuse k textu  |  3 příspěvky (1 - 3)

Spor, ve kterém se utkali Walter Lippmann a John Dewey ve 20.letech 20.století o podstatu demokracie, zůstává aktuální i dnes. Zatímco Walter Lippmann navázal nepřímo na elitismus Vilfreda Pareta a Gaetana Moscy a tvrdil, že demokracie moderního typu je defektní a nefunkční systém, který by měl být nahrazen racionální technokracií, John Dewey sice uznával, že demokracie má své nedostatky, byl však v jejím hodnocení mnohem optimističtější. Neviděl totiž demokracii jako nějaký ideál, ke kterému se společnost snaží dospět, ale jako tendenci, která je hluboce zakořeněna v její struktuře. Společnost směřuje k demokracii, protože právě jejím prostřednictvím se nejlépe mohou uplatňovat názory jejích členů na to, kam by se měla ubírat.


Číst celý text


 bez náhledu 
Podstata sporu?
Milan Dian (8.2.2006 10:03:34)
Myslím, že není pravda, že by Lippman byl pesimistou a Dewey optimistou. IMHO Dewey prostě neztratil naději. IMHO je ztráta naděje nepřijatelná. Jde jen o to jak prosadit tu práci a náklady, které jsou potřeba k tomu, aby se naděje mohla naplňovat oproti levným a jednoduchým Lippmanovským řešením. Deweyho pozice je obtížná už proto, že Lippman jen tím, že zveřejňuje své představy je pomáhá naplňovat - u Lippmana stačí pouze něco rušit, u Deweyho je třeba budovat a kultivovat. Lippman je sázka na děsivou jistotu, Dewey je nejistá naděje. Nelze než doufat a snažit se, aby naděje u lidí převážila nad pohodlím.
Reagovat
Problémy moderní demokracie
Martin Schlemmer Pošta (18.7.2004 22:03:16)
Ano, Lippmann a Dewey skutečně představují jednu ze základních linií pochybování o moderní demokracii. Problém kompetence vládnoucích je částečně řešen systémem zastupitelů - lid nevládne sám, ale skrze volené zástupce. Toto základní nastavení dnes téměř nikdo nezpochybňuje, nikdo nevolá po přímé demokracii typu řecké polis, poněvadž ta je kvůli velikostem dnešních států nemožná.
Sporná místa se však nachází v průběhu voleb. Podle jakých kvalit by měli být zastupitelé vybíráni? V této otázce snad neexistuje (společenský) konsensus, ale praktické výsledky dávají poměrně jasnou odpověď: úspěšní jsou ti, kteří umí komunikovat; a "komunikovat" v tomto případě znamená umět pracovat s médii, mít kontakty mezi novináři, umět "trefovat" téma, kterého se tito chytnou a umět je vyjádřit v "novinové formě". Není důležité, jaký kandidát je, ale jaký je jeho mediální obraz. Již v 50.letech R.Aron nazval moderní demokracie diskusními režimy. Toto téma je poměrně spletité, protože mezi politickou a mediální scénou existuje vztah oboustranného ovlivňování.
Musím se však zeptat: Ale proč ne?! Podle čeho by zastupitelé měli být vybíráni, když osobní kontakt voliče a voleného je nemožný? Umění masově komunikovat je poměrně vhodné kritérium.
Přes tento "zápor" moderních demokracií mají tyto stále mnoho převažujících pozitivních stránek. Takže pokud bych se měl též zařadit, jsem spíš Dewey - optimista :-)
Reagovat
Krize společnosti v demokracii
Anonym (8.7.2004 12:05:20)
Tento článek mě skutečně zaujal a stal se pro mne dalším příspěvkem k diskusi o realizovatelnosti toho, čemu říkáme demokracie ve smyslu vlády lidu. Já osobně - a č to může znít antidemokraticky - se přikláním spíše k Lippmannovi, který do jsité míry vystihuje onu složitost současné společnosti a hlavně politických záležitostí, kterým běžný občan nedokáže porozumět. Není to jeho vinou. Skutečností je, že současná prohlubující se specializace vede ke stále větším propastem mezi chápáním různých oblastí lidské činnosti. I člověk, který sleduje média je pouze politickým laikem a informace, které k němu přicházejí často nedokáže roztřídit tak, aby došelpochopení souvislostí. Tak jako nemůžeme chtít po instalatérovi, aby chápal potřeby sociální politiky, nemůžeme chtít po politikovi, aby dokázal pracovat jako instalatér.
Tohle srovnání je samozřejmě velmi zjednodušené, ale v podstatě jde o to, vystihnoutfakt, že běžný občan nemůže mít pochopení pro politiku, která není jen o vlastních potřebách občanů, kvůli kterým obvykle chodí k volbám, ale i o širších souvislostech a zájmech celé společnosti, státu, národa apod. V těchto otázkách občan pouze Věří těm, kteří slibují naplnit i jeho osobní zájmy. Tahle víra nakonec dovedla k moci i nacisty.
Politika není o vědomostech občanů, ale o jejich víře. Média svou komercí v tomto směru situaci neulehčují. Na druhou stranu formovat vládu z elitních neodvolatelných odborníků vede obvykle k autoritářství. Spor mezi Deweyem a Lippmannem se stává setkáním dvou extrémních protipólů. nakonec i pesimismus se stává ideálním pohledem. Otázkou zůstává jak situaci řešit. Nikomu nevnutíte, aby četl alespoň trochu slušné noviny, aby se vzdělával v oblasti společenských věd pokud o to sám nestojí. Vzdělání nás nezachrání, přestože jeho význam nemůžeme popřít. Ony poznatky věd se totiž neustále rozšiřují a školství nemá šanci je dohonit.
Reagovat