Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
7.srpna 2020
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Funguje český parlamentarismus?

Diskuse k textu  |  7 příspěvků (6 - 7)

Česká republika prochází vládní krizí. Podle všeho se nejedná o ten druh krize, která by byla momentem otázky po řádu společenské existence (Eric Voegelin), neboť vládní krize nejsou u nás naštěstí vnímány jako krize režimu. Pád vlády je v parlamentních demokraciích, a zejména těch, kde se vláda opírá o dohodu více politických stran, poměrně běžnou, přestože u fungujících demokracií ne příliš častou, součástí politického života. Nakonec se zdá, že vláda bude rekonstruována v podobě velmi připomínající vládu předešlou. Naše malá krize jistě není krizí ve voegelinovském smyslu, přesto spočívá její užitečnost přinejmenším v tom, že umožňuje nám, kteří politiku pozorujeme, nahlížet na některé její činitele v situacích, do nichž se během běžného politického života nedostávají. Nicméně poodhaluje též roušku problému, který je podle mého názoru podstatně závažnější, a točí se kolem otázky, zdali je český parlamentarismus fungující, a kam ve své současné podobě spěje. Sama vládní krize nutně otázku po řádu nevyvolává, neznamená to ale, že bychom si tuto otázku nemohli položit. Domnívám se naopak, že bychom si ji, a velmi odpovědně, položit měli.

Funguje totiž parlamentarismus, kterému se od jeho vzniku nepodařilo sestavit silnou, skutečně stabilní a akceschopnou vládu?


Číst celý text


 bez náhledu 
K připomínkám
Ondřej Ditrych Pošta (3.10.2004 20:19:22)
Děkuji za váš konstruktivní příspěvek. Máte asi pravdu, když píšete, že většinové prvky v našem volebním systému by pravděpodobně vedly k tomu, že by do Poslanecké sněmovny přibyly některé nové malé strany nebo nezávislí kandidáti (ostatně, mohla by se opakovat klasická situace vzniku parlamentních stran, jak ji popisuje kupříkladu Duverger). Přestože je ošemetné spoléhat se zcela na tendence většinového systému k bipolarizaci při posílení v současnosti nejsilnějších stran, domnívám se, že v tomto směru by se vývoj pravděpodobně ubíral. Že se nejedná o rozpor, ukazuje například složení House of Commons Spojeného království (přestože, jak jsem vsunul do jedné poznámky v textu výše, je zde možno v budoucnu očekávat jistá překvapení). Máte pravdu, že Poslanecká sněmovna není pouhým prostředkem k sestavení vlády, pokud jde ale o "co nejvěrnější přepis" (čtu víceméně jako proporčnost), zdá se mi taková formulace poněkud ošemetná. Dostává jasnější podobu, když hovoříte o zavedení čistého proporčního modelu. Bez složitého matematického propočtu lze těžko odhadovat, co by to s našemi stranami a jejich zastoupením provedlo, domnívám se přesto osobně, že by se situace spíše zkomplikovala, neboť malé politické subjekty by byly nejspíš relativně příliš silné a početné. Děkuji za vaši fundovanou zmínku o kancléřském modelu, za sebe nejsem velkým příznivcem referenda, pokud nejde o plebiscity o místních otázkách (na úrovni obecní, kdy jsou hlasující občané dobře seznámeni s problematikou, která se jich bezprostředně dotýká), nebo rozhodnutí zcela zásadního významu - umožnit vládě vyhlašovat referenda tohoto druhu by mohlo ještě přilít do ohně poněkud nešťastnému vulgárnímu populismu, který je v současnosti pro naše čelní exekutivní představitele charakteristický. Máte naprostou pravdu ohledně krátkozrakosti kalkulace (ono se ve skutečnosti ani o žádnou řádnou kalkulaci nejednalo, spíše takový úsudek), co by zavedení toho kterého volebního systému učinilo s našimi politickými stranami - přestože některé předpovědi článku víceméně došly naplnění, s jinými si rozhodně nejsem tolik jist... do řádných parlamentních voleb je každopádně ještě dost dlouhá doba.
Reagovat
Připomínky
Mgr. Luděk Belán (15.9.2004 09:17:57)
Dobrý den, dovolím si mít několik připomínek k důkladně napsanému článku. Autor mně mluví z duše, když zdůrazňuje potřebu kancléřského modelu a potěšila mě jeho zmínka o systému jednoho převoditelného hlasu (alternative vote). Nesouhlasím ale se všeobecným trendem, který byť v mírnější podobě zazněl i v článku, že by nám prospěla změna volebního systému do Poslanecké sněmovny na většinový. Především se nedomnívám, že by to zaručovalo jednobarevnou vládu či snadnější koalice - stačí se podívat na výsledky voleb do Senátu - vedle současných stran by v Poslanecké sněmovně přibyly i další malé (ne že by mně tento trend vadil), což by sestavování koalic nezjednodušilo. Navíc se přehlíží, že Poslanecká sněmovna není pouhý prostředek k sestavení vlády (to by bylo popřením zásady oddělení složek moci) - její hlavní role je zákonodárná, kontrolní a dokonce i ústavodárná a zde je co nejvěrnější přepis vůle voličů obzvláště důležitý. Rovněž kalkulace, co by to momentálně provedlo s našimi stranami, může být krátkozraká.

Řešení bych viděl naopak v přísně poměrném volebním systému, tedy bez umělé volební klauzule a přepočtů přes volební obvody (tedy rozdělit napřed celostátně mandáty stranám a až potom podle výsledku strany v obvodech rozdělit její mandáty do obvodů). Předpokládám, že by to prospělo k "zušlechtění" naší politické scény. Samozřejmě by s tím musel přijít zmiňovaný kancléřský systém a to podle vzoru SRN se vším všudy, tedy i s institutem nouzového zákonodárství. Když v SRN kancléř požádá Spolkový sněm o vyslovení důvěry (i ve spojení s návrhem zákona) a důvěru nezíská a Spolkový sněm zároveň s tím nezvolí nového kancléře, může prezident na žádost kancléře Spolkový sněm buď rozpustit nebo na žádost spolkové vlády se souhlasem Spolkové rady vyhlásit nouzový stav zákonodárství, který stručně řečeno znamená, že návrh zákona se potom stane zákonem i přes odpor Spolkového sněmu, pokud s ním souhlasí Spolková rada (doba nouzového stavu zákonodárství je omezena na šest měsíců od 1. vyhlášení během funkčního období téhož kancléře). U nás by pouze na místo Spolkové rady nastoupil Senát. Řeší to alespoň částečně onu zmiňovanou situaci, kdy premiérovi neprochází zákony, a přitom se opozice nedokáže shodnout na novém premiérovi. Hrozba rozpuštěním by tuším zvláště na naše poslance byla obzvlášť účinná. Za pozornost by stál i institut přímo voleného premiéra v Izraeli, který pak má pravomoci nutit Kneset pod hrozbou nových voleb ke konstruktivnímu chování. Inspirativní je i ustanovení z prvorepublikové ústavy, kdy vláda měla možnost jednomyslně vyhlásit referendum o přijetí svého, Národním shromážděním zamítnutého, vládního návrhu zákona.

K podrobnostem okolo zpoměrňování volebního systému do Poslanecké sněmovny a k přímé volbě prezidenta (kde je mj. diskutován i systém alternative vote) si dovoluji odkázat na mé příspěvky na serveru www.juristic.cz v sekci Ústavní právo.
Reagovat