Etienne Cabet se narodil v Dijonu prvního ledna 1778. Z jeho školních výsledků bylo evidentně jasné, že má všechny předpoklady pro studium na univerzitě. (V jeho patnácti letech mu ředitel školy svěřil odpovědnost za výuku matematiky, astronomie a kreslení třídě o šedesáti žácích.)

Pro Cabetův intelektuální vývoj byla klíčová léta strávená v anglickém vyhnanství (1834-39), protože zde se vzdal radikálního republikanismu a přešel k nekompromisnímu komunismu. Historické bádání v Britském muzeu ho přesvědčilo, že stávající politická nadvláda buržoazie je založena na soukromém vlastnictví, a že tedy jakýkoli pokus o zásadní změnu životní úrovně proletariátu je nemyslitelný bez zavedení systému společného vlastnictví.

Cabet se vrátil do Francie roku 1839 a okamžitě začal organizovat ikarijské hnutí, jehož strategie byla založena principech pacifistického komunismu popsaném v Cestě do Ikarie. Cabet byl skutečně zdatný propagandista a za relativně krátké období kolem sebe vytvořil zdaleka největší utopicko-socialistické hnutí, které se v polovině čtyřicátých let mohlo chlubit zhruba sto až dvěma sty tisíci přívrženci převážně dělnického původu. Na rozdíl od francouzských komunistů v neobabeufistickém hávu, kteří počítali s násilným svržením režimu, se Ikarijci vyznačovali pacifismem a důrazem na legalitu. Cabet nevedl další ilegální organizaci, naopak, řídil hnutí zcela otevřeně z Paříže prostřednictvím vzkříšeného týdeníku Le Populaire, jenž začal znovu vycházet v březnu 1841. V průběhu čtyřicátých let začal propagovat komunismus coby nové křesťanství. Tvrzení to jistě nebylo nové, ale ještě posílilo důvěryhodnost hnutí.

Charles Fourier rád říkával, že dějiny zatím poznaly čtyři slavná jablka. "Dvě z nich - Adamovo a Paridovo - vešla do obecného povědomí díky neštěstí, jež způsobila. Druhá dvě se proslavila službou lidstvu - to Newtonovo a moje." Fourier na své jablko narazil v jedné pařížské restauraci a jeho spolustolovníky stálo čtrnáct sou. Fourier tehdy přijel z kraje, kde se za stejnou sumu dalo nakoupit jablek sto, a tato diskrepance v ceně zasela v jeho mysli první vážné pochybnosti o zdravém chodu francouzského hospodářského systému. "Od toho okamžiku jsem neustal ve vědeckém bádání, jež po čtyřech letech přineslo své ovoce - teorii industriálních sérií a skupin, a poté i zákony univerzálního pohybu, jichž si Newton nepovšiml." Za několik let informoval Fourier v obskurních provinčních novinách celý svět o svém epochálním objevu. Newton podle něj objevil zákony přitažlivosti, ale zůstalo na Fourierovi, "vědeckém páriovi... takřka negramotném prodavači", aby ze spekulativní říše čiré zvědavosti přešel k poznatkům, jež se mohou a mají ihned uplatnit - k "rovnováze vášní". Jeho zákon "vášnivé přitažlivosti" podle něj završil Newtonovu práci a předurčil lidstvo k hojnosti, rozkoším, jež potěší všechny smysly, a ke globální jednotě.