Autoři na Glosách
František Graus
František Graus (1921-1989), jeden z předních českých medievistů, prožil kvůli svému židovskému původu větší část války v Terezíně a dalších koncentračních táborech. Po válce vystudoval historii, v letech 1953-1969 řídil jako šéfredaktor Československý časopis historický. V padesátých letech ve svých dílech, přednáškách a redakční činnosti důsledně uplatňuje teze i metodu historického materialismu a zastává politicky instrumentální pojetí historiografie. Vahou své funkce a svým světonázorem přispěl v této době značnou měrou k deformaci československé historiografie.
Ve svém přesvědčení zakolísal nejprve v roce 1956 po odhalení Stalinova kultu osobnosti. V 60.letech se již přiklání k proudům západní historiografie, ve svých recenzích uvádí do českého prostředí zejména práce z okruhu školy Annales.
Po roce 1968 usiloval již otevřeně o nové pojetí historiografie a začal kritizovat dogmatický režim 50.let a jeho brutální metody. K reflexi svého osobního podílu na represáliích se však nedostal (alespoň veřejně) ani později v emigraci, kdy přednášel na univerzitách v Basileji a v Gießenu.
Heslo "František Graus" v encyklopedii Kdo byl kdo v našich dějinách 20.století
O Františkovi Grausovi psal Roman Ferstl v Českém časopise historickém 2/2003 a Karel Hrubý v Soudobých dějinách 3/2004.
Ve svém přesvědčení zakolísal nejprve v roce 1956 po odhalení Stalinova kultu osobnosti. V 60.letech se již přiklání k proudům západní historiografie, ve svých recenzích uvádí do českého prostředí zejména práce z okruhu školy Annales.
Po roce 1968 usiloval již otevřeně o nové pojetí historiografie a začal kritizovat dogmatický režim 50.let a jeho brutální metody. K reflexi svého osobního podílu na represáliích se však nedostal (alespoň veřejně) ani později v emigraci, kdy přednášel na univerzitách v Basileji a v Gießenu.
Heslo "František Graus" v encyklopedii Kdo byl kdo v našich dějinách 20.století
O Františkovi Grausovi psal Roman Ferstl v Českém časopise historickém 2/2003 a Karel Hrubý v Soudobých dějinách 3/2004.
Při každém zkoumání nepřátelství vůči Židům během onoho období, označovaného obecně jako "evropský středověk", se svévolně vynořuje otázka, zdali - případně do jaké míry - je toto nepřátelství srovnatelné s antisemitismem následujících staletí. Odpovědi na tuto otázku se různí. Zatímco někteří badatelé považují nepřátelství vůči Židům za určitou historickou konstantu v křesťanské Evropě, jež sice nabývá různých podob, vposledku však zůstává stále táž, jiní úporně zdůrazňují rozdíly a dokonce terminologicky rozlišují mezi starším "nepřátelstvím vůči Židům" a "antisemitismem" 19. a 20. století. Aniž bych si činil nárok na vyřešení této otázky, mělo by následující pojednání umožnit srovnání a představit různé aspekty středověkého nepřátelství vůči Židům. Zjistíme při tom, že nepřátelství vůči Židům nebylo ve středověku žádnou neměnnou konstantou - ani původně vrozenou ani neměnnou ve svém způsobu vyjádření - nýbrž že v průběhu staletí nabíralo rozličné osobité a charakteristické formy, aby je nakonec takzvaný středověk přenechal následující éře jako dědictví.