Sborník přináší příspěvky z mezinárodní konference, která se konala v Praze ve dnech 9.-12. února 2003 a jejímž účelem bylo připomenout významnou osobnost českého vědeckého, filosofického a společenského života první poloviny minulého století. Je koncipován tak, aby připomenul Rádlovu osobnost pokud možno v celé šíři jejího působení, tzn. na poli biologie a dějin vědeckého myšlení, v oblasti české filosofie a politického myšlení, včetně jeho zásadního politologického příspěvku k česko-německým vztahům a též jeho aktivity v prostředí ekumenicko-křesťanských.
Oikoymenh
Kniha probírá chronologicky jednotlivá období klasické řecké a římské filozofie. Od předsokratiků - zakladatele řecké filozofie Thalese a pythagorejskou školu, stoiky - přes Platona a Aristotela, po starověký Řím. Kniha není psána jako vědecká příručka, nýbrž jako populární učebnice se stručnými charakteristikami učení jednotlivých osobností nebo škol, ale především s důrazem na fakta zajímavá pro dnešního čtenáře z dnešního pohledu na život a jeho základní otázky.
Portál
I.Dubský: K dějinám interpretace Augustinova porozumění času
J.Karásek: Filosofie jako přísná věda II: Kantův program sebepoznání čistého rozumu jako systém metafyziky
J.Franěk: Platón jako inspirátor současné politické filosofie?
B.Plechanovová: Je rozhodovací procedura v Radě Evropské unie spravedlivá?
A.Kadlecová: Směřuje Evropská unie k modelu flexibilního uspořádání?
L.Novotný: Rakušané: uzavřený pracovní trh jako psychologická ochrana
I.Šlosarčík: Nesnesitelná snadnost suverenity - několik poznámek k suverenitě, subjektivitě a supremaci v EU
Anotace - Knihy - R.Spaemann, R.Löw: Účelnost jako filosofický problém
Máte nějaký nápad nebo připomínku k této anotaci? Četli jste knihu a chcete se podělit o své zážitky? Račte vstoupit do diskuse.
R.Spaemann, R.Löw: Účelnost jako filosofický problém
Němečtí filosofové v základním interdisciplinárním díle podávají přehled dějin teleologického myšlení od antiky do součastnosti a osvětlují odmítání teleologických jevů v novověké přírodní vědě. Ukazují, že antiteologické pozice ve vědě jsou vnitřně rozporné a vycházejí z předpokladů, které nelze v samotných přírodních vědách diskutovat. Autoři docházejí k závěru, že člověk vposled stojípřed alternativou: buď interpretovat přírodu teleologicky, nebo chápat samotného člověka antropomorfisticky.
Oikoymenh