Umění diplomatického jednání není přežitkem dávných dob, právě naopak. Dnes více než kdy v minulosti platí, že na poli osobních i profesních vztahů sklízejí plody vítězství ani ne tak bojovníci prosazující své názory za každou cenu, ale spíše diplomaté schopní citlivě jednat, nacházet kompromisy, hledat nová kreativní řešení, získávat nové spojence na svou stranu.
Portál
Západní kultura měla po dobu více než dvou tisíciletí o vagině k dispozici jen nepřesné informace. Výsledkem je dnešní stav, kdy se o ní raději nezmiňujeme ani ji neodhalujeme; kdy se veřejné obnažení tohoto orgánu běžně pokládá za pornografii; a kde ze všech orgánů lidského těla zůstává právě vagina nejvíc zastřena závojem tajemna, mýtů a mylných, zastaralých představ.
Triton
P.Karásek: Komparace obměny politických elit v parlamentech střední a západní Evropy v letech 1993-2003
P.Dočekalová: Norská strana pokroku: Součást stranické rodiny extrémní pravice?
P.Kaniok: Euroskepticismus a Evropský parlament
K.Zetocha: Kontrola zpravodajských služeb v nových demokraciích: případová studie ČR
J.Koreň: Mená & predikácia
T.Machula: Problémy hylemorfismu
J.Palkoska: Leibniz o fenomenalitě látkového světa
T.Nejeschleba: Lutheránský aristotelismus - Philipp Melanchthon
M.J.Loux: Nutné a možné (dokončení)
F.Schupp: Odpovědí na Kanta všechno začalo - duchovně-dějinné místo teologie Karla Rahnera
Bezmála již devadesátiletá historička českého knihtisku se nikdy nestala mediálně tak slavnou jako 74letý postmarxistický postmodernista, ale její vklad do poznání české minulosti má nepochybně zřetelnější kontury.
Anotace - Knihy - R.Spaemann, R.Löw: Účelnost jako filosofický problém
Máte nějaký nápad nebo připomínku k této anotaci? Četli jste knihu a chcete se podělit o své zážitky? Račte vstoupit do diskuse.
R.Spaemann, R.Löw: Účelnost jako filosofický problém
Němečtí filosofové v základním interdisciplinárním díle podávají přehled dějin teleologického myšlení od antiky do součastnosti a osvětlují odmítání teleologických jevů v novověké přírodní vědě. Ukazují, že antiteologické pozice ve vědě jsou vnitřně rozporné a vycházejí z předpokladů, které nelze v samotných přírodních vědách diskutovat. Autoři docházejí k závěru, že člověk vposled stojípřed alternativou: buď interpretovat přírodu teleologicky, nebo chápat samotného člověka antropomorfisticky.
Oikoymenh