Šedesát let po zničení dvou japonských měst atomovými bombami se českým čtenářům dostává do rukou kniha, která podrobně a ve fotografiích dokumentuje vývoj a použití těchto strašlivých zbraní. Autoři publikace shromáždili velké množství faktů a dobových materiálů, na jejichž základě podrobně rekonstruují průběh projektu Manhattan – vývoje atomové pumy, přípravy na útok i její samotné nasazení proti městům Hirošima a Nagasaki.
CP Books
Kniha představuje zatím nejúplnější odborné zpracování dané problematiky. Čtenář se v ní seznámí se základním teoretickým pojetím terorismu, s projevy ultralevicového, ultrapravicového, etnického a teritoriálního, náboženského, ekologického, kriminálního, psychopatologického, „single-issue“ a dalších variant terorismu na českém území.
Centrum strategických studií
Nedělejme z nich druhořadé lidi. Rozhovor s Bernardem Sergentem o starověkém Řecku a homosexualitě v historii
Petr Pithart, Disident a intelektuál v politice: Tři životní role Václava Havla Z rozhovoru novináře Jiřího Lederera s Václavem Havlem v dubnu 1975
Anotace - Knihy - J.M.Heaton: Wittgenstein a psychoanalýza
Máte nějaký nápad nebo připomínku k této anotaci? Četli jste knihu a chcete se podělit o své zážitky? Račte vstoupit do diskuse.
J.M.Heaton: Wittgenstein a psychoanalýza
Sigmund Freud a Ludwig Wittgenstein byli současníky. Freud stvořil psychoanalýzu a Wittgenstein byl možná největším filosofem 20. století. Oba myslitelé se v zásadě zabývají zakořeněným sklonem člověka podvádět sebe sama. Freud k tomuto problému přistupuje z psychiatrického hlediska – léčba neurózy, psychózy, perverze a tak dále. Domnívá se, že jeho čtenáři dokáží prohlédnout sebeklamy neurotiků, které popisuje. Na druhé straně Wittgenstein se vůči sobě i svým čtenářům staví ironicky a věří, že jsme téměř jistě klamáni, i když nás analyzoval ortodoxní psychoanalytik. Vštěpuje nám pocit, že jazyk, pochopení a poznání představují jenom tenoučkou síť nad propastí. Kniha Wittgenstein a psychoanalýza přivádí oba myslitele společně do arény postmodernistického setkání. Problémovou otázkou je – která z obou filosofií pro nás dnes představuje lepší formu relevantní „terapie“? Nebo je to neustále otázka soupeření mezi oběma?
Triton